Otevírá se cesta lidem, kteří se po očkování marně domáhali spravedlnosti. Rédová k rozhodnutí NS

Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí dvou soudů nižší instance v případě muže, který v roce 2022 po třetí dávce vakcíny proti covidu-19 byl hospitalizován kvůli myokarditidě. Postižený se domáhal od státu náhrady újmy ve výši téměř 7,9 milionu korun za zdravotní potíže a dlouhodobé omezení v běžném i pracovním životě. NS po prozkoumání případu vrátil věc k novému projednání.

Jak hodnotíte rozhodnutí Nejvyššího soudu, které rozšířilo pravidla pro odškodnění lidí, kterým očkování způsobilo vážné poškození zdraví? V čem je podle Vás průlomové?

Rozhodnutí Nejvyššího soudu považuji za důležitý krok směrem ke spravedlnosti. Po celou dobu pandemie byli lidé ujišťováni, že vakcíny jsou bezpečné a účinné, a zároveň byli vystaveni bezprecedentnímu tlaku k očkování. Mnoho občanů sice nebylo očkováno pod hrozbou fyzického donucení, ale byli fakticky nuceni prostřednictvím omezení svých práv a svobod.

Neočkovaní lidé byli vylučováni z kulturních akcí, sportovních aktivit, restaurací, cestování i některých pracovních činností. Vytvářel se tlak, který vedl mnoho lidí k rozhodnutí podstoupit očkování nikoli z vlastního přesvědčení, ale ze strachu ze ztráty běžného života.

Pokud stát takto intenzivně zasahoval do života občanů a současně propagoval konkrétní zdravotní řešení, musí nést odpovědnost i za případy, kdy došlo k vážnému poškození zdraví. Za průlomové považuji skutečnost, že soud připouští širší pohled na odpovědnost státu a otevírá cestu lidem, kteří se dosud marně domáhali spravedlnosti. Je to důležitý signál, že ani v době krize nesmí být jednotlivci obětováni ve jménu politických rozhodnutí bez možnosti domoci se odškodnění.

To, že se o těchto případech začíná otevřeně hovořit před soudy, považuji za správné a dlouho očekávané. Bez přiznání chyb a bez spravedlivého odškodnění poškozených nelze obnovit důvěru veřejnosti ve státní instituce ani ve zdravotnický systém.

Očekáváte, že se v dohledné době dozvíme o více podobných soudních sporech v Česku?

Ano, očekávám. Domnívám se ale, že skutečný počet lidí, kteří se cítí být poškozeni, je výrazně vyšší než počet těch, kteří se skutečně obrátí na soud. Mnoho lidí rezignovalo už na začátku, protože viděli, jak byla během pandemie vedena veřejná debata. Každý, kdo upozorňoval na možné nežádoucí účinky vakcín nebo žádal důkladné vyšetření svého zdravotního stavu, riskoval, že bude označen za dezinformátora, odpůrce vědy nebo šiřitele poplašných zpráv. Pro řadu lidí to znamenalo nejen společenský tlak, ale někdy i problémy v zaměstnání či osobním životě.

Dalším problémem bylo, že někteří pacienti naráželi na neochotu části zdravotnického systému připustit možnou souvislost mezi očkováním a vzniklými zdravotními komplikacemi. Mnozí lidé odcházeli od lékařů s pocitem, že jejich potíže nejsou brány vážně, případně že se předem vylučuje jakákoli souvislost s vakcinací. Pokud pacient nemá podporu odborníků a nemá k dispozici potřebnou zdravotnickou dokumentaci, je pro něj velmi obtížné domáhat se svých práv.

Právě proto považuji rozhodnutí Nejvyššího soudu za významné. Může dát naději lidem, kteří dosud mlčeli ze strachu, rezignace nebo pocitu bezmoci. A zároveň může přispět k tomu, aby byly podobné případy posuzovány bez ideologických předsudků, pouze na základě medicínských faktů a důkazů.

Podle Státního úřadu pro kontrolu léčiv bylo v roce 2021 evidováno 10 633 lidí s podezřením na nežádoucí účinky po vakcinaci proti covidu-19. V roce 2022 šlo o 2 260 případů a v roce 2023 o 247 případů. Odpovídají tato čísla tomu, co jste zažila ve své praxi zdravotní sestry?

Ne, domnívám se, že tato čísla skutečnému rozsahu problémů neodpovídají. Systém hlášení nežádoucích účinků byl podle mého názoru výrazně podhodnocený. Lékaři i zdravotní sestry byli během pandemie enormně přetíženi, řešili akutní péči a často neměli čas věnovat se další administrativě spojené s hlášením nežádoucích účinků. Navíc samotný proces nebyl vždy jednoduchý a uživatelsky přívětivý.

Setkávala jsem se také s tím, že někteří pacienti své obtíže vůbec nenahlásili, protože nevěřili, že by to něco změnilo, nebo byli přesvědčováni, že jejich problémy s očkováním nesouvisejí. Řada lidí po opakovaném odmítnutí či zpochybňování svých potíží jednoduše rezignovala.

Osobně se domnívám, že skutečný počet nežádoucích účinků mohl být výrazně vyšší, než ukazují oficiální statistiky. Přesné číslo dnes nikdo nezná, ale podle mých zkušeností z praxe považuji za pravděpodobné, že do systému byla nahlášena pouze část případů. Právě proto je důležité, aby se touto problematikou zabývali nezávislí odborníci a aby byly všechny podobné případy důsledně analyzovány bez předem vytvořených závěrů.

Na základě Vaší praxe, jaké nejzávažnější a nejčastější zdravotní problémy po vakcinaci jste zaznamenala? Dalo se předejít poškození zdraví některých skupin obyvatelstva a nežádoucím účinkům vakcín? Případně jak?

Ve své praxi jsem zaznamenala výrazný nárůst případů tromboembolických komplikací. Zatímco dříve jsme vyšetření CT plicní angiografií (CTPA) k vyloučení plicní embolie prováděli spíše výjimečně, například jednou za několik týdnů, po zahájení očkovací kampaně se tato vyšetření stala mnohem častější součástí klinické praxe. Tento trend podle mých zkušeností přetrvává dodnes.

Současně jsem si všimla zvýšeného počtu pacientů s nově diagnostikovanými nádorovými onemocněními, včetně agresivních mozkových nádorů, jako je glioblastom, a to i u relativně mladých lidí. Jde o jev, který mezi zdravotníky vyvolává otázky a zaslouží si důkladné a nezávislé odborné zkoumání.

Domnívám se, že části zdravotních komplikací bylo možné předejít individuálnějším přístupem k očkování. Během pandemie se často prosazoval model „jedno řešení pro všechny“, přestože lidé mají rozdílný zdravotní stav, anamnézu i rizikové faktory. Větší důraz na individuální posouzení zdravotního stavu, otevřenou diskusi o možných rizicích a důsledné sledování nežádoucích účinků mohl některým lidem pomoci předejít vážným zdravotním komplikacím.

Především si myslím, že medicína musí mít odvahu klást otázky. Pokud se objeví neobvyklé trendy nebo nárůst určitých diagnóz, neměly by být automaticky odmítány či bagatelizovány, ale poctivě zkoumány ve prospěch pacientů.

Co osobně považujete za příčinu značného počtu osob, které měly nežádoucí účinky po vakcinaci a následné zdravotní komplikace?

Podle mého názoru bylo hlavním problémem to, že se nové mRNA vakcíny nasadily v bezprecedentně krátkém čase a následně byly prezentovány veřejnosti téměř výhradně jako bezpečné a účinné řešení. Přitom již dnes víme, že řada informací, které byly během pandemie označovány za dezinformace, se následně ukázala jako oprávněné otázky.

Velkou roli sehrály také obrovské finanční zájmy farmaceutického průmyslu. Pandemie představovala jeden z největších obchodních projektů moderní historie a miliardové zisky vytvářely silnou motivaci k prosazování konkrétních řešení. Zároveň byla veřejná diskuse často jednostranná a kritické hlasy odborníků byly umlčovány, zesměšňovány nebo vylučovány z veřejného prostoru.

Na začátku samozřejmě hrál významnou roli strach. Lidé se báli nemoci, smrti i o své blízké. V atmosféře strachu jsou však občané ochotnější přijímat rozhodnutí, která by za normálních okolností podrobovali mnohem důkladnější kontrole.

Za zásadní považuji také skutečnost, že poškození lidé byli dlouhou dobu přehlíženi. Místo otevřeného zkoumání jejich případů se často hledaly jiné příčiny jejich zdravotních problémů. Teprve nyní se postupně otevírá prostor pro seriózní diskusi o tom, zda byla všechna rozhodnutí během pandemie skutečně vedena pouze zájmem o ochranu veřejného zdraví.

Jsem přesvědčena, že důvěru veřejnosti lze obnovit pouze úplnou transparentností, zveřejněním všech relevantních dat, nezávislým vyšetřením přijatých rozhodnutí a spravedlivým přístupem k lidem, kteří utrpěli zdravotní újmu.

Již třetí rok probíhá vyšetřování nákupu vakcín Pfizer předsedkyní EK Ursulou von der Leyenovou. Jak podle Vás tento spor dopadne?

Obávám se, že stejně jako v mnoha podobných případech se veřejnost pravděpodobně nedozví celou pravdu. Nejde přitom o drobnou administrativní chybu, ale o nákup vakcín za stovky miliard korun z peněz evropských daňových poplatníků. Pokud byly skutečně klíčové dohody uzavírány prostřednictvím soukromých SMS zpráv, které následně nebyly zpřístupněny veřejnosti, je to samo o sobě závažný problém.

Evropská unie velmi často požaduje transparentnost po členských státech, firmách i občanech. O to více by měla být transparentní sama vůči svým občanům. Není normální, aby se veřejnost dodnes nemohla seznámit s komunikací, která předcházela jednomu z největších obchodů v historii Evropské unie.

Ať už soudy rozhodnou jakkoliv, celá kauza podle mého názoru ukázala hlubší problém. Během pandemie vzniklo mimořádné propojení politické moci, nadnárodních institucí, farmaceutických společností a médií. Místo otevřené diskuse byli občané často žádáni o bezvýhradnou důvěru. Právě proto dnes tolik lidí požaduje zveřejnění všech dokumentů a okolností těchto nákupů.

Pokud chtějí evropské instituce obnovit důvěru veřejnosti, nestačí tvrdit, že vše proběhlo správně. Je potřeba zveřejnit všechny dostupné informace a umožnit nezávislou kontrolu. Jen transparentnost může ukončit spekulace a vrátit důvěru občanů v evropské instituce.

Můj osobní názor je, že Ursula von der Leyenová nese za své kroky obrovskou odpovědnost. Pokud někdo rozhoduje o osudech milionů lidí a o stovkách miliard veřejných peněz, musí být připraven nést následky svých rozhodnutí. A pokud se ukáže, že byla porušena pravidla nebo zákony, pak podle mého názoru patří viníci za mříže bez ohledu na své postavení.

Já sama toto téma neopustím. Ve svém blízkém okolí vidím lidi, kteří dodnes bojují se zdravotními následky a jejichž příběhy bohužel často nekončí dobře. Vidím rodiny, které přišly o své blízké, vidím lidi, kterým se během okamžiku změnil život a kteří se dodnes marně domáhají spravedlnosti.

Právě jim to dlužím. Dlužím to těm, kteří byli poškozeni, těm, kteří byli umlčováni, zesměšňováni a označováni za lháře jen proto, že upozorňovali na vlastní zkušenosti. Dlužím to i těm, kteří uvěřili systému, vládě, úřadům a lékařům a dnes mají pocit, že byli podvedeni.

Ať si o tom kdokoliv myslí cokoliv, pravda by neměla mít datum spotřeby. Proto neustoupím a nenechám toto téma usnout. Ne kvůli politice. Kvůli lidem.

Děkujeme za rozhovor!