Rusko a Čína vytvořily novou osu ve světové politice. Paroubek okomentoval cestu Putina do Pekingu
Pane předsedo, ruský prezident je na dvoudenní státní návštěvě Číny, kde se dnes sešel se Si Ťin-pchingem. Jak v České republice vnímají cestu Putina do Číny?
Jiří Paroubek: V České republice média informují o návštěvě ruského prezidenta v Číně na počátku jeho pátého volebního mandátu velmi ploše. Informace je sice podána, ale velmi kuse a tu a tam (zejména v ČT) dochází ke zkreslování významu celé cesty. Česká mainstreamová média se nedokážou smířit s tím, že Rusko a Čína se po začátku války na Ukrajině, a s obrovským angažmá zemí Západu v ukrajinském konfliktu na straně Ukrajiny, nezadržitelně sbližují. A sbližují se tak, že vlastně vytvořily novou osu ve světové politice. Je potřeba ještě dodat, že tato osa je postavena na stále se zvyšující ekonomické spolupráci, která je svým charakterem kompatibilní.
Přitom obě tyto země se opírají o širší neformální spojenectví se zeměmi BRICS, jejichž počet se rozšířil v loňském roce z původních pěti o některé finančně mocně země, jako je Saúdská Arábie anebo Spojené arabské emiráty. I Čína dnes vystupuje mnohem sebevědoměji, i když velmi umírněně, a naznačuje, jakou má představu o budoucím novém světovém pořádku. Mělo by to být na bázi win-win spolupráce, tedy na bázi rovnosti, vzájemného pochopení a tolerance. Tento model je nutně zajímavý pro desítky zemí třetího světa.
Návštěva ruského prezidenta ukazuje, že obě země si navzájem otevírají zatím uzavřené dveře do některých komnat v rámci svého hospodářství, kam zatím nenechaly nikoho jiného nahlédnout. Takže lze do budoucna očekávat intenzivní spolupráci v kosmické oblasti, ale také v oblasti obrany a vývoje účinných druhů zbraní. Každá z obou zemí má zájem o nejpokrokovější technologie z té druhé země. A samozřejmě Rusko má zájem na rychlé výstavbě plynovodu Síla Sibiře 2, který by dodávkami v podstatě nahradil výpadek, k němuž pro Rusko došlo a ještě dojde ztrátou evropských trhů. Výsledkem je, že Čína bude disponovat levným ruským plynem a Evropa, včetně Česka, bude dovážet podstatně dražší plyn dodávaný formou LNG třeba ze Spojených států, ze zemí Perského zálivu či ruský plyn dodávaný jako LNG přes překupníky.
Může zahraniční politika České republiky a soustavná politika EU vůči Rusku logicky podněcovat prohlubování spolupráce s Čínou? Jaké ekonomické dopady na Evropu to podle Vás může mít?
Ruské politické a hospodářské elity došly k názoru, že v západní Evropě nemají co dělat. Hledají proto budoucnost rozvoje své země v úzké spolupráci s Čínou, ale také třeba s Indií. Evropa tímto ztrácí levné ruské suroviny, které byly základem evropské prosperity nejméně v posledních 35 – 40 letech. Zejména Němci, německé vlády pod vedením kancléřky Merkelové, předtím kancléře Schrödera a kancléře Kohla dělali vše pro to, aby hospodářské vztahy s Ruskem byly bezproblémové a vzájemně výhodné. Také prosperita Německa dostala sankcemi, které vyhlásila Evropská unie vůči Rusku v posledních dvou letech, tvrdý úder. A to se v menším měřítku týká také české ekonomiky.
Současná politická reprezentace blouzní o tom, že republika a EU by byla Ruskem, coby dodavatelem většiny surovin, vydíratelná. Nikdy se to nestalo. I v časech hluboké studené války byly dodávky plynu a ropy do západní Evropy z Ruska bezproblémové. A mohly by být bezproblémové i do budoucna, pokud by evropská politická reprezentace nepokračovala v neproduktivní konfrontaci s Ruskem.
