Schizofrenní jednání státu je nejlépe vidět v jeho politice ohledně drog. Samková uvedla příklad
Domnívám se, že na drogovou problematiku je třeba se podívat z vyššího nadhledu, než jak činí koordinátor. Především se podívejme na to, co jsou to vlastně drogy a jaké je jejich postavení v dnešní české společnosti. Drogy jsou jednak společensky akceptovatelné, a jednak drogy zakázané, společenské neakceptovatelné. V podstatě se dnes bavíme ústy pana Vobořila o přechodu z drog neakceptovatelných k drogám akceptovatelným. Mezi drogy společensky akceptovatelné patří alkohol a cigarety.
Přitom zejména alkohol mírou své konzumace v České republice patří ke zcela nejzhoubnějším drogám a důsledky alkoholismu českých občanů jsou prostě obrovské. Nedostatek psychologické a psychiatrické pomoci při alkoholismu, totálně nepřiměřené čekací lhůty v odvykacích centrech znamenají, že alkoholismus je v podstatě státem jakýmsi způsobem pasivně podporován. Alkoholismus Čechů přitom není nic odděleného od zbytku reality českého života. V podstatě můžeme mluvit o tom, že jakákoliv drogová závislost, a alkoholismus je drogovou závislostí, má i jakousi všeobecně platnou příčinnou souvislost s celkovým klimatem ve společnosti. Všeobecně je možné říci, že dnes je situace taková, že otcové chlastají, matky berou antidepresiva, která už i praktičtí lékaři házejí do čekáren prakticky vidlemi, a mládež hulí marihuanu. To vše vypovídá o tom, že český národ, a dlužno říci, že v podstatě převažující část západní civilizace, podléhá depresi, beznaději a neexistenci vědomí o smyslu života.
Za této situace samozřejmě jsou drogy vítanou pomůckou, a to zejména pro státní moc. Protože drogy všeobecně mají jednu zásadní vlastnost, a to zhoršení vnímání skutečné reality. Což je přesně to, co státní moc samozřejmě potřebuje. Čím více drog, tím menší kritika státu, tím větší zahledění se do reality a života drogově závislého. Jedná se tedy o nepřímé posílení státu a o přímé oslabení občana, který je samozřejmě vystavován čím dál většímu pokušení řešit své problémy drogami a nikoliv řešením problémů samotných.
Tyto problémy však občan sám řešit nemůže, protože to jsou problémy uměle vyvolávané a uměle udržované státem. Dostáváme se tedy do jakéhosi perpetua mobile, kdy stát vytváří tlak a problémy, které jsou individuálně neřešitelné, a následně řekne: „no tak si teda ty drogy berte a chcípněte si někde sami, vždyť je to vaše svobodná volba”.
Protichůdné jednání státu
Souhlasím s drogovým koordinátorem, že drogová restrikce není řešením. Řešením je dobrý stát, který má v úctě své občany a dává jim inspiraci a podporu pro správný život a jeho rozvoj. Tento schizofrenní způsob jednání státu je nejlépe viditelný právě v jeho politice ohledně drog. Na jedné straně hodlá povolit a již nestíhat drogy, které mají zcela evidentně otupující důsledek, což je nakonec i ten kokain, který sice naspeeduje, ale v zásadě vede k úplnému úpadku osobnosti. Což je samozřejmě obecným rysem drog. Na druhé straně zakazuje drogy, které mají léčebné účinky, viz třeba konopí. Právě z toho je vidět pokrytectví státu, který brání lidem v samoléčbě na straně jedné a na straně druhé je připraven tolerovat jejich pád do propasti, aniž by jim byl ochoten poskytnout záchranné lano.
To je samozřejmě velmi dobře vidět právě na tom alkoholismu, který jsem zmínila. Názor pana drogového koordinátora je proto potřeba vnímat jako další útok státu na občana, na jeho integritu, na jeho důstojnost a v zásadě i na lidská práva. Problém drog je v naší společnosti zcela zásadní a je nutno jej řešit úplně jiným způsobem než povolením drog. Tedy abych to vyjádřila ještě pregnantněji: současný způsob takzvaného uvolnění drog tak, jak to drogový koordinátor navrhuje, je v podstatě pouze získání beztrestnosti vládnoucím elitám, které právě kokain hromadně užívají. A to víme jen o nepatrném zlomku informací, které se dostaly na povrch. O nic jiného v této formě a v tomto rozsahu nejde. Prostě aby si naši současní mocipáni mohli ten koks vtírat do konečníku nadále, a to beztrestně, bez hrozby nějakého trestněprávního postihu.
Jediným závěrem a názorem, který mohu k tomuto mít, je to, že se mi z této formy drogové politiky, kdy jsou stále stíháni například i důchodci, kteří se pomocí konopí zbavují jinak neřešitelné bolesti, a na druhé straně se nám tady promenuje vládnoucí elita s koksem, z toho se mi chce pouze zvracet. Pokud toto chtějí stát a pan drogový koordinátor vyhlašovat za liberální politiku k drogám, pak k nim mám pouze své nejvyšší pohrdání a doufám, že oni sami se udrogují k smrti, aby svými zvrácenými názory přestali České republice otravovat vzduch.