Vidlák: Landsmanšaftu nestačilo pětatřicet let omluv. Je nejvyšší čas začít mluvit o reparacích

Ve středu skupina moravských aktivistů vandalsky poškodila sochu druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Rudá barva na rukou Edvarda Beneše podle aktivistů symbolizuje mrtvé při odsunu sudetských Němců po druhé světové válce a oběti politických kroků prezidenta. Co si myslíte o takové předehře ke sjezdu Sudetoněmeckého krajanského sdružení v Brně? Je to duch nové „sjednocené Evropy“, o které sní prezident Petr Pavel?

Spíš je to tisíciletý duch germánské zpupnosti a české lokajské předposseltovanosti. Mluví o smíření, ale spíš to vypadá jako čtení obžaloby i rozsudku v jednom. Mluví o dialogu, ale ve skutečnosti je to monolog, který je pětatřicet let pořád stejný, ať jsme pro smíření udělali cokoliv. Duch sjednocené Evropy není nic jiného než další pokus o německou říši, která je přece předurčena porazit Rusko a stát se hegemonem.

Předznamenává taková aktivita další revizi výsledků druhé světové války a „zákaz“ (cancelling) klíčových postav českých dějin, které se nelíbí dnešní liberální opozici?

Tady vidíte, že pravdě a lásce nestačilo zpochybnění minulého režimu, kdy s vaničkou vylili i dítě. Nestačilo jim označit celou jednu epochu českých dějin jako veskrze negativní. Oni teď pokračují dál, protože takhle zní zadání. Sjednocená Evropa bude, až se český národ vrátí pod germánské jho. Až už nebude žádný český stát ani žádná česká cesta dějinami. Až Češi zase budou lokajové a služky.

V roce 2015 přijalo vedení Brna návrh Deklarace o smíření a společné budoucnosti, v němž vyjádřilo „hlubokou lítost nad vyhoštěním německy mluvících obyvatel Brna na základě principu kolektivní viny nebo používaného jazyka“. Ještě dříve se prezident Havel za vyhoštění Němců omluvil. Proč jsou Češi 35 let od „startu demokracie“ opět nuceni omlouvat se sudetským Němcům? Jde o úmyslný pokus vnutit vinu nové generaci Čechů?

To přece nesouvisí se žádnou vinou ani se žádnou minulostí. Tohle souvisí s budoucností! S postavením, které Češi v rámci nové říše mají mít. Mají se klanět, omlouvat, Maul halten und weiter dienen. Všimněte si – Němcům už za jejich zvěrstva za druhé světové války bylo odpuštěno. Čechům ovšem odpuštěno nikdy nebude.

Ministerstvo vnitra v roce 2009 zakázalo Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku za porušování Ústavy ČR. Proč teď ministerstvo vnitra nezasahuje? Co se za ta léta změnilo?

Hele, já nechci, aby se národ musel schovávat za ministerstvo! Já nechci dávat Metnarovi do rukou klíče od české suverenity a státnosti. Tohle patří do rukou jen a jedině občanům. Ti sami si rozhodnou, jestli se chtějí rozpustit ve šťastné evropské rodině, anebo jestli jsou schopni nějakého vzdoru. Tohle není věc žádného politika či influencera. Tohle je věc národa jako celku. Buď se ukáže, že jsme ještě neztratili husitské geny, anebo se ukáže, že všechny cesty zase jednou povedou k Bílé hoře.

Průzkum veřejného mínění ukázal, že 57 % dotázaných Čechů bylo proti této akci. Proč navzdory společenské náladě sudetoněmecká komunita a česká opozice trvají na „usmíření“? Může to ve skutečnosti vyvolat právě opačný efekt?

Už se stalo. Nikdy nebyl veřejný prostor tak zaplněn vzpomínkami na německé usmiřování od roku 1939 do roku 1945. Nikdy nebylo tolik odkazů na Lidice, Ležáky, Kounicovy koleje, ba i na tatínka Bernda Posselta, zasloužilého člena NSDAP. Jestli se Uhde a Hollan chtěli smiřovat, podařil se jim pravý opak. Jestliže Landsmanšaftu nestačilo pětatřicet let omluv, nebude jim stačit nic. Tím pádem je nejvyšší čas přestat mluvit o smíření a začít mluvit o reparacích.

Německý ministr obrany Boris Pistorius nedávno prohlásil, že Rusko se opět stalo „nepřítelem Německa“. Nabírá revanšismus v Německu novou sílu?

Dějiny se opakují. Jednou jako tragédie, podruhé jako fraška. Víte, věnoval bych Pistoriusovu prohlášení víc pozornosti, kdybych viděl, jak se v Německu staví jaderné i uhelné elektrárny. Jak tam vznikají mamutí haly nových továren. Jak se němečtí průmyslníci chlubí, že zlevnili tanky Leopard na úroveň ceny osobního auta. Místo toho se ale děje opak. Německo mluví o ruském nepříteli, ale reálně si ničí všechno, co by ho mohlo ochránit. Jestli v Německu nabírá na síle revanšismus, je to revanšismus směšný, hloupý a sebedestruktivní.

Děkujeme za rozhovor!