Vidlák o členství Česka v EU: Kdo jednou podepíše smlouvu s ďáblem, ten se z ní jen těžko vyváže
Začátkem příštího týdne se bude oslavovat 20. výročí vstupu České republiky do Evropské unie. Jak se za tyto roky změnilo Evropské společenství? Odpovídá členství v něm zájmům České republiky?
Zajímá to někoho? O tom, jak moc odpovídá členství v EU našim zájmům, bychom mohli polemizovat hodně dlouho, ale vždycky se nakonec dobereme k tomu, že ze smlouvy s ďáblem vystoupit nelze. EU nás obklopuje ze všech stran. Dodavatelské řetězce takřka všeho zboží vždycky vedou přes EU. Naše soběstačnost v základních potravinách každým rokem klesá. Můžeme si stokrát říkat, že EU se během dvaceti let změnila v Titanic, který nabírá vodu, ale nevím, jestli je řešení skočit do studeného moře globálního korporátního kapitalismu a zkoušet tam plavat...
Myslím, že správná cesta je ta Orbánovská. Prozatím setrvat, ale připravovat si záchranné čluny. Čím větší budou, tím snáze se nám pak popluje.
V médiích v tomto týdnu zaznělo téma o „nevyužití“ jaderných zbraní vojsky NATO. Před rokem Česká republika se Spojenými státy uzavřela dohodu o vojenské spolupráci. Jak se tato dohoda bude využívat v případě eskalace konfliktu na Ukrajině?
To nezáleží ani tak na nás, ale na našich amerických bratrech. Ti určí, jak se bude tato dohoda využívat. Ti určí naší Kotlince úlohu, kterou pak bude plnit. My do toho nebudeme mít co mluvit. Jak jsem napsal v prvním odstavci, kdo jednou podepíše smlouvu s čertem, ten se z ní jen těžko vyváže. O tom, co bude dál, se rozhoduje někde v Pentagonu nebo Langley... rozhodně ne v Praze.
Mohl byste zhodnotit iniciativu studenta Jana Boháče, týkající se odstranění památného nápisu Moskva-Praha ve vestibulu pražské stanice metra Anděl? Dělají si vůbec Češi hlavu s podobnými uměleckými díly z minulé doby? Nápis a malá instalace na zdi, která se objevila v roce 1985, údajně „ohrožuje mezinárodní politiku“ České republiky a může šokovat Ukrajince, kteří se do Česka přistěhovali po vypuknutí konfliktu.
Vidíte, dneska už ohrožuje vládní mezinárodní politiku i jedna malá instalace na zdi. Tak mizerná vláda i politika to je. Silná vláda se silným mandátem by se fakt nějakého nápisu nemusela bát a nepotřebovala by tam posílat užitečného idiota, aby proti tomu bojoval. Ale to by náš premiér nesměl mít dvouprocentní důvěru a nesměl by být na chvostu ve světové premiérské oblíbenosti. Jestli to takhle půjde dál, tak vládní politiku bude brzy ohrožovat i nabídka srpů a kladiv v Baumaxu.
Polsko a Litva prohlásily, že jsou připraveny pomoci Ukrajině s návratem mužů v branném věku. Přistoupí k tomuto kroku i Fialova vláda? A dokáže vůbec tento proces návratu zařídit?
Vláda se teď bude muset rozhodnout, jestli bude zachraňovat Ukrajinu a nebo Ukrajince. Konečně se po dvou letech žvanění o demokratických hodnotách dozvíme, čeho se vlastně týkají. Budeme zachraňovat lidské životy lidí, kteří před válkou uprchli, a nebo budeme zachraňovat tu skvělou demokratickou Ukrajinu, kde teď pro jistotu zrušili prezidentské volby? Obojí naráz nelze. Ukrajině chybí především životy, až potom nějaký vojenský materiál.
Já to budu sledovat velmi bedlivě, protože jak Fiala naloží s Ukrajinci, tak by mohl naložit i s námi...
