Epidemiolog Beran k ceně za svobodu projevu: Proti nekonformnímu názoru se vede dehonestační boj

Pane profesore, jak vnímáte soutěž pořádanou Společností pro obranu svobody projevu a získanou cenu?

Jiří Beran: Myslím si, že Společnost pro obranu svobody projevu neorganizuje soutěžní klání, jako spíše se zabývá nějakými jasnými příklady porušení svobody projevu. Na to chce poukázat výběrem jak jednotlivců, tak institucí. Jistě jste si všimli, že mezi institucemi jsou jak sdružení, na která dopadlo kladivo nesvobody projevu a která se snaží bránit, jako je SMIS, tak i instituce, které se již více jak 10 let snaží věci a procesy probíhající ve společnosti nazývat pravými jmény, přinášejí konzervativní pohled na svět v době, kdy samozvané elity prosazují progresivistické vidění světa, a to Institut prezidenta Václava Klause.

Cenu vnímám jako doposud nejvyšší ocenění, které jsem dostal, především proto, že různorodá porota se členy, kteří mají obrovskou pracovní a lidskou zkušenost, se shodla na mém jméně a na tom, že to, co jsem komentoval za doby covidu, bylo asi správné. Za celou dobu existence České republiky se nikdy předtím nestalo, že by jeden jediný z 50 000 lékařů byl oficiálně a na webu Ministerstva zdravotnictví označen jako dezinformátor.

Proč podle Vás tato soutěž vznikla právě nyní?

Myslím si opravdu, že to není soutěž, jako spíše poukázání na to, že svoboda projevu je ohrožena. A proč se vybírají příklady ohrožení svobody projevu nyní, je evidentní - proti jakémukoliv nekonformnímu názoru se vede dehonestační boj a ze strany vládnoucí garnitury je povoleno cokoliv. Společnost pro obranu svobody projevu tyto dehonestace zaznamenává a zviditelňuje je udílením ocenění. To, že někomu udělíte ocenění, zaznamenáte to do historie. A to je podstatné: aby se o tom dozvěděly budoucí generace.

Když srovnáme dobu před rokem 1989 a nyní, jak hodnotíte míru svobody slova?

Je to velmi podobné. Když jste si tehdy četl Rudé právo, pak jste četl o realitě, jež v podstatě neexistovala. Když jste vyšel do ulic a mluvil s lidmi, tak jste viděl skutečnou realitu. Ta spočívala v tom, že lidé se snažili socialismus nějak protrpět bez vlastní újmy. Nyní je to stejné, jen s tím rozdílem, že ta většina, co to musí protrpět, asi procitne a má svobodnou možnost dát vysvědčení vládnoucí garnituře ve volbách do Poslanecké sněmovny.

Vláda se snaží umlčet kritické hlasy. Používají se nálepky k diskreditaci nemainstreamových názorů. Stačí si připomenout Foltýnovy výroky o sviních a zombících. Donutí to Čechy držet hubu a krok a ponechat si názory/kritiku toho, co se děje, pro sebe?

Je lepší si pana Foltýna víceméně nevšímat, protože on zastává stejnou funkci jako Jan Fojtík za normalizace po okupaci vojsky SSSR s tím rozdílem, že je méně vzdělaný oproti Fojtíkovi a používá ve větší míře vulgarismy, pomocí kterých chce zaujmout. Opravdu je to člověk, který nestojí za žádný komentář.

Existují organizace nebo platformy, které poskytují maximální prostor pro vyjádření?

Ano pořád existují. Patří mezi ně právě IVK a i pan prezident Václav Klaus, Miroslav Korecký a MF Dnes, XTV s Lubošem Veselým, Martina Kociánová s Radiem Universum a Robin Čumpelík se svými projekty. Musím také vzpomenout regionální vysílání Českého rozhlasu v Hradci Králové, kam mě pravidelně zvou, bez ohledu na to, zda jsem pořád dezinformátor, nebo zda to už konečně MZd dementovalo.

Děkujeme za rozhovor!

Minulý týden Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) vyhlásila držitele cen SOSP za svobodu projevu. V kategorii jednotlivců získali cenu SOSP profesor politologie a bývalý velvyslanec ve Francii Petr Drulák, lékař Lukáš Pollert, publicistka Cecílie Jílková a profesor imunologie Jiří Beran. V kategorii projektů a organizací byl oceněn Institut Václava Klause, Echo24 a Sdružení mikrobiologů, imunologů a statistiků (SMIS). Veřejnost nominovala kandidáty od března do října na příslušném webu. Celkem bylo nominováno 420 jednotlivců a 330 projektů či organizací. Ceny udělila porota nezávislých expertů z práva, médií a veřejného života.