Co si myslíte o případu stažení z prodeje dětské knihy? Je podle Vás nutné přísněji hlídat obsah moderní dětské literatury nebo takové omezení neochrání děti před všemi riziky?
Stažení dětské knihy z prodeje může být oprávněné, pokud obsahuje problematické prvky, jako jsou rasové prvky, nevhodný jazyk nebo neetické poselství a sexuální obsah neodpovídající věku dítěte.
Kontrola obsahu dětské literatury může být v dnešní době užitečná především v případě nových knih. Cenzura nebo přepisování starších knih kvůli současným politickým narativům je ale víc než sporná. Dětem stejně nezabráníme, aby se nesetkaly s problematickými tématy, a proto je spíš důležité, aby s nimi rodiče a učitelé o obsahu knih diskutovali a pomáhali jim kriticky tak uvažovat. Klíčem ke kritickému myšlení je tedy spíš výchova než striktní kontrola obsahu. Já osobně více vnímám nebezpečí v sociálních sítích, kde obsah a tím i bezpečí dítěte nejde kontrolovat vůbec.
Ministr školství Mikuláš Bek (STAN) připustil, že kvůli konfliktu na Ukrajině se nepodařilo naplnit slíbené navýšení financování školství. Jak ovlivní avizované zvýšení výdajů na obranu stav vzdělání?
Rozhodnutí vlády zvýšit výdaje na obranu na úkor školství je krátkozraké a hloupé rozhodnutí. Ministr školství Mikuláš Bek si pravděpodobně neuvědomuje reálný dopad této situace na kvalitu vzdělávání a situaci podceňuje.
Podfinancované školství ale není nový problém, dlouhodobě se mluví o nízkých platech učitelů, o nedostatku podpory pro inovace ve výuce, o nedostatečné digitalizaci a o špatném stavu školní infrastruktury. Omezování investic do vzdělání pod záminkou bezpečnostní krize je jen dalším potvrzením toho, že česká vláda nevidí vzdělání jako strategickou prioritu. Místo, aby vzdělání vnímala jako důležitý nástroj pro budoucí bezpečnost a stabilitu země, obětuje ho ve jménu výdajů na obranu.
Chybějící investice do školství znamenají méně kvalitních učitelů a méně příležitostí pro studenty. Pokud dnes stát nebude ochotný investovat do vzdělání, tak se bude zítra potýkat s důsledky, jako jsou odchody talentovaných lidí do zahraničí, technologickým zaostáváním anebo i růstem sociální nerovnosti.
Je otázkou, zda je současná vláda skutečně ochotna se školství věnovat, nebo zda ho vnímá jen jako vedlejší položku, kterou lze kdykoli obětovat. Pokud se tento trend nezmění, Česká republika riskuje, že budeme v budoucnosti jen levnou a nekvalifikovanou pracovní silou, která není konkurenceschopná.
Stát rozhodl poskytnout záruky místním zbrojařům k získaní investičních úvěrů od bank. Co podle Vás ve skutečnosti stojí za snahou zvýšit výdaje na obranu? Má na tom vláda tím pádem eminentní finanční zájem?
Poskytnutí státních záruk místním zbrojařům na investiční úvěry od bank je jen dalším důkazem, že se česká vláda neřídí dlouhodobými strategickými zájmy, ale spíše je pod tlakem byznysových skupin, které na současné situaci masivně profitují. Argumentace o „posílení obranyschopnosti“ je pouhou zástěrkou pro přesměrování veřejných peněz do rukou vybraných firem, které se ocitají v privilegovaném postavení a těží ze státní podpory ne úplně transparentně. Takový tunel na konci tunelu.
Zde nejde o bezpečnost, jde jen o peníze. Stát zaručí zbrojařským podnikům výhodnější úvěry, čímž jim usnadní expanzi, ale zároveň tím přenese značnou část finančního rizika na daňové poplatníky. Takže pokud se některé z těchto investic ukážou jako neefektivní nebo se podniky dostanou do problémů, zaplatí to běžní občané, tedy my. Vůbec nepochybuji o tom, že zbrojařské firmy si přijdou na svůj zisk, a ti, co za ně lobovali taktéž.
Vláda ráda používá bezpečnostní hrozby jako argument pro neustálé navyšování vojenského rozpočtu, ale skutečná diskuse o tom, zda jsou tyto výdaje efektivní a zda skutečně přispívají k větší bezpečnosti země, prakticky neexistuje. Místo toho sledujeme nekritické přijímání politických rozhodnutí, která jdou na ruku zbrojnímu průmyslu, zatímco ostatní klíčové oblasti jako školství, zdravotnictví nebo sociální služby trpí nedostatkem financí.
Jako občan se tedy ptám, komu vláda skutečně slouží? Obyčejným občanům, nebo lobbistům a firmám, které mají z války a vojenských zakázek obrovský byznys? V době, kdy se běžným lidem říká, že je třeba „utahovat opasky“, zbrojaři dostávají výhodné úvěry s garancí státu. To je výsměch jakékoli snaze o ekonomickou odpovědnost a spravedlnost. Pokud vláda skutečně chce chránit budoucnost země, měla by investovat do lidí, vzdělání a inovací, ne do vojenského průmyslu, který vždy hledá jen další a další konflikty, aby mohl dále prosperovat.
Prezident Pavel věří, že česká společnost je připravená svou zemi bránit v případě války. Jak hodnotíte jistotu prezidenta Pavla a pokus ministerstva obrany přilákat nové vojáky zvýšením vstupního příspěvku?
Prezident Pavel věří, že česká společnost je připravená svou zemi bránit. To je hezké, ale otázka je, na základě čeho k tomu došel. Snad ne podle internetových komentářů nebo průzkumů, kde lidé hrdinsky kliknou na „Ano, budu bojovat!“, zatímco v reálu by si raději sbalili kufry a odjeli pracovat do zahraničí. Ptám se, kdo půjde bojovat za stát, který se k lidem chová jako k obtížnému hmyzu? Proč by měli lidé riskovat životy za stát, který na ně v době míru naprosto zapomíná? Za stát, kde je sociální systém na bodu mrazu, kde nikoho nezajímá, že lidé z postižených oblastí stále nebydlí, kde zdravotnictví kolabuje a kde se mnozí mladí dívají spíš na odchod do zahraničí než na obranu země? Politici roky přehlížejí problémy občanů, ale když přijde řeč na oběti pro vlast, najednou se čeká bezmezná loajalita.
A pak tu máme geniální plán Ministerstva obrany. Místo toho, aby se armáda stávala prestižní volbou díky dobrým podmínkám, kvalitnímu výcviku a smysluplné službě, láká se na jednoduchý trik: „Přidej se, dáme ti víc peněz!“ Protože místo oddanosti vlasti letí motivace typu „hele, oni tam dávají tučný bonus“. Možná bychom rovnou mohli vyhlásit akci „Vstupte do armády a vyhrajte nový iPhone!“
Jistota prezidenta Pavla o připravenosti společnosti se tak dostává do krutého střetu s realitou. Připravenost totiž znamená ochotu bojovat a zároveň schopnost se na krizové situace dlouhodobě připravovat. Kde jsou investice do obranného vzdělání, do krizového managementu, do budování skutečné odolnosti společnosti? Místo toho slyšíme silná slova o statečnosti a vidíme jednorázové finanční pobídky, které působí spíš jako zoufalý výkřik než dlouhodobá strategie.
Děkujeme za rozhovor!