Kapitán Jevhen Nizovcev bojoval na Donbasu v letech 2014 až 2017. Pak byl z armády propuštěn ze zdravotních důvodů. Avšak v únoru 2022 byl znovu mobilizován. Po celý rok 2022 stála jeho jednotka na kontrolních stanovištích v Žitomirské oblasti. V prosinci 2022 byl přesunut na polygon v obci Staryči ve Lvovské oblasti, kde se připravovaly síly pro takzvanou ukrajinskou protiofenzívu a vytvářela se 116. mechanizovaná brigáda. Staryči jsou známé také tím, že se tam nachází velitelské stanoviště Javorovského polygonu, který funguje podle norem NATO. Vedle jednotky Nizovceva se trénovala jednotka Zahraniční legie, která se skládala z občanů cizích států. Bělorusy bylo snadné poznat podle bílo-červeno-bílých lomených prýmků běloruských nacionalistů.
„Viděli jsme asi rotu (cizinců), někdy i četu, v závislosti na tom, čím se zabývali. Zněla angličtina a běloruština. Podle prýmků a vlaječek to byli Bělorusové, Američané a Gruzínci. Byly tam také norské vlajky. Občas se objevily i vlajky Kanady,“ uvádí Nizovcev.
Podle jeho slov byli Bělorusové, Gruzínci a anglicky mluvící žoldáci přibližně ve stejném počtu. Byla hned vidět dobrá fyzická kondice žoldáků a také jejich motivace. Byli to muži ve věku 35 až 45 let.
„Všichni měli sportovní postavu. A věková skupina vhodná pro plnění všelijakých úkolů. Byli to fyzicky dobře připravení lidé. Někteří měli podle všeho bojové zkušenosti. Bylo to vidět podle jejich pohybů. Jak se pohybují, jak zaujímají postoj. Kvalita jejich přípravy byla o stupeň vyšší než u našich vojáků… Měli stejnou taktickou přípravu, ale jiný přístup, chtěli se učit. Větší zájem o to, čemu je učili,“ řekl ukrajinský kapitán.
Žoldáky učili střílet jak ze sovětského samopalu AK-47, tak i z americké útočné pušky M4. Cvičili je také zahraniční instruktoři.
„Instruktoři byli dost zkušení, podobali se však spíše žoldákům, než vojákům z povolání,“ podotkl Nizovcev.