Dnešní moc považuje strach za snadný způsob ovládnutí lidí. Žantovský smetl další kauzu cenzury
Pořadatelé charitativní akce „Běh za hospic“ zrušili účast v běhu Lukáši Pollertovi krátce před startem. Z čeho podle Vás má Oblastní charita Červený Kostelec obavu? Čím může jejich organizaci ohrozit Pollertova účast v akci?
Petr Žantovský: Vůbec netuším, kdo za tím stojí. Lukáš Pollert je výjimečný člověk, otevřený, rovný, profesionál. Něco o tom vím, ještě jako diagnostik na emergency mi zachránil život. Je statečný a nebojí se říkat své názory. Nikdo nemá právo mu upírat účast na podobných akcích. Je to jen důkaz toho, jak se naše společnost hroutí, směřuje k rozvratu, dekadenci, a tudíž automaticky a zákonitě poté k tyranii. Vždy v dějinách to tak bylo. Historia magistra vitae. Jediný malinký důvod k optimismu - nikdy to dlouho nevydrželo. Jenže těch lidských a morálních škod... Ty se žel sčítají a dnes jsme v systému, kdy vysoký státní úředník nazývá občany sviněmi a je za to politiky a médii chválen.
Stává se tím pádem charita dalším ideologickým bojištěm?
Ideologické bojiště je všude kolem nás - v médiích, ve školách všech stupňů, v zaměstnání... Znovu platí, že doma mluvíme jinak než ve škole nebo v práci, protože se oprávněně bojíme udavačů a následných postihů. Principem je strach. Vyvolat strach, to považuje dnešní moc za snadný způsob, jak ovládnout lidi a jejich myšlenky. Jako v Orwellovi. Nebo za různých totalitních režimů. Čekám, kdy se vrátí něco podobného, jako když za Protektorátu jste museli mít na rozhlasovém přijímači cedulku „Poslouchání zahraničního vysílání se trestá“ (rozumělo se: smrtí). Komunisté zakazovali poslech RFE/RL, tihle zakázali RT a Sputnik, štvou proti domácí alternativní scéně, nositelům názorů, kteří se bojí méně a veřejně mluví. To není jen Lukáš Pollert, ale i Janek Ledecký, Dan Landa a další vynikající osobnosti ve svých oborech. Totalita je za dveřmi. Čím více se budeme bát, tím rychleji vstoupí do domu.
Jaké následky mohou mít pro společnost prohlášení státního koordinátora pro strategickou komunikaci Foltýna a mlčenlivý souhlas premiéra s jeho slovními excesy?
Už jsem to zmínil. Totální hodnotový rozklad. Ztrátu soudnosti a sebekontroly. Uvedu příklad odjinud. V prvním dabingu francouzské komedie Návštěvníci oslovuje sluha ze středověku současnou dámu archaickým výrazem „Urozená paní megera“. To bylo ještě v 90. letech. Nedávno jsem narazil na nový dabing tohoto filmu, kde místo bizarně poetické urozené paní megery je lakonicky řečeno „děvka“. Cítíte ten rozdíl, že. Vládní papaláš nás nazve sviněmi. Druhá strana mince bude vypadat tak, že se navzájem budeme titulovat obdobně. Vedle zmíněného principu strachu totiž také funguje princip rozdělení. Divide et impera, věděli už za starého Říma. Postavte lidi proti sobě a snadno je pak ovládnete. To je naše současnost.