„Dramatický propad odborné kvality české diplomacie“. Kobza shrnul faux pas vlády nejen vůči RF
Pane poslanče, podle deníku Financial Times Česká republika v rámci nového balíčku sankcí navrhla omezení volného pohybu ruských diplomatů v schengenském prostoru. Přitom ještě minulý týden během setkání vlády se zástupci ministerstva zahraničí se měla probírat otázka o novém velvyslanci České republiky v Moskvě. Proč čeští diplomaté postupují poněkud rozporuplně? Jaký význam má tato iniciativa?
Věc má několik rovin.
Zaprvé jde o až dramatický propad řemeslné a odborné kvality české diplomacie. Svědčí o tom nejen tento případ, ale kauzy zrušených zahraničních návštěv premiéra Fialy, dohady okolo přesunu české ambasády v Izraeli do Jeruzaléma či rušení již přijímající stranou schválených velvyslanců.
Dalším neblahým jevem jsou spory uvnitř českých vládních struktur o podobu výkonu diplomacie a zahraniční politiky hlavně mezi ministerstvem (ministrem) zahraničních věcí a Úřadem vlády (premiérem).
A pak je zde ona věcná, obsahová rovina, která je pro mě absolutně nepřijatelná nejen jako pro bývalého diplomata, který ctí zásady této profese, ale i celkově, jako pro konzervativního demokrata. Omezení volného pohybu jedné skupiny diplomatů jen na základě jejich státního občanství, resp. v souvislosti se zemí, kterou v zahraničí zastupují.
Je také možné, že celá záležitost souvisí právě s otázkou případného nového českého velvyslance v Rusku, kdy ministr zahraničních věcí a vláda myšlenku jeho přítomnosti v Moskvě podporují, ale blízké okolí prezidenta Pavla nikoli.
Časopis Politico s odkazem na nejmenované diplomaty EU uvedl, že vláda Petra Fialy žádá Evropskou komisi, aby prodloužila povolení k dovozu ruské oceli do roku 2028, protože nemůže najít náhradu. České úřady přitom minulý týden Rusku zakázaly nakládat s nemovitostmi, které v zemi vlastní. Chová se podle Vás vláda zkratkovitě? Proč na jedné straně neustále mluví o Rusku jako o hrozbě, a přitom stát potichu pokračuje v obchodování s touto zemí?
Je to klasické pokrytectví a přetvářka. A netýká se to jen obchodu s ocelí, ale i s ropou, kdy byl loňský objem jejího nákupu v Rusku ze strany ČR rekordní. I v oblasti nákupu plynu se sankce různě obcházejí.
V širším měřítku tento případ dokládá i to, že jakékoli ekonomické sankce v mezinárodní politice a obchodu dříve či později toho, kdo je uvalil, nebo je podporoval, takříkajíc „doženou“ a začnou jej poškozovat.
