Lidé chtěli změnu. Dostali zatím spíš změnu tónu. Dr. Vajíčko účtuje prvních 100 dní Babišovy vlády

Co se povedlo a co ne?

Prvních sto dní je vždycky spíš o signálech než o výsledcích. A tady je to vidět naprosto jasně.

Co se povedlo: uklidnění části společnosti, která byla unavená ideologickým tlakem předchozí vlády; snaha o pragmatičtější komunikaci směrem k lidem (méně moralizování, více „manažerský styl“); opatrné kroky v ekonomice – žádné šoky, spíš vyčkávání.

Co se nepovedlo: nenaplnění některých silných předvolebních slibů; opatrnost hraničící s nečitelností; pokračování v některých krocích, které lidé čekali, že skončí.

Přeloženo do normální řeči: Lidi chtěli změnu. Dostali zatím spíš změnu tónu než změnu systému.

Proč se pořád vrací „ruský narativ“?

Tohle je jednoduché: Politika jede na emocích. A strach je nejsilnější emoce vůbec.

Opozice nemá silné ekonomické výsledky, o které by se mohla opřít → tak vytahuje: Rusko, bezpečnost, hrozby. Protože to funguje.

A hlavně: Tenhle narativ už je vyzkoušený z minulých voleb. Tak proč ho nejet znovu?

Realita? Je to spíš marketing než analýza reality.

Ustupuje Babiš tlaku? A co bude dál?

Ano – a není to nic překvapivého. Každá vláda je pod tlakem: Bruselu, médií, opozice, vlastních koaličních kompromisů.

To, že neprošly některé tvrdší kroky, ukazuje jednu věc: Babiš není revoluční politik. Je to pragmatik. A to znamená: nebude bourat systém, bude ho upravovat tak, aby fungoval a zároveň přežil.

U zákona o neziskovkách? Velmi pravděpodobné, že přijde kompromisní verze, ne radikální řez.

Zahraniční politika – rozdíl oproti Fialovi

Tady je rozdíl docela zásadní: Fialova vláda: silně hodnotová politika, jasné ideologické ukotvení. „my jsme na správné straně dějin“.

Babišova vláda: více pragmatismu, méně ideologie, snaha „balancovat“. Jinými slovy: Méně pózování, víc obchodování. Ale pozor – není to otočka o 180°, spíš jemné přesměrování.

USA, Trump a obrana

Tohle je zajímavá kombinace. Podpora Trumpa = politický signál. Snižování výdajů = ekonomická realita

A tady vzniká napětí. Američané chtějí: vyšší výdaje na obranu, loajalitu. Česko chce: šetřit, udržet vztahy.

Co z toho bude? Realita: veřejně se bude říkat „jsme spojenci“, v zákulisí se bude tvrdě vyjednávat.

Vztahy se nezhroutí. Ale budou víc transakční než ideologické.

Naplnění očekávání voličů?

A to je klíčová otázka. Lidé chtěli: změnu, úlevu, konec chaosu. Zatím dostali: klidnější komunikaci, méně konfliktů, ale ne zásadní obrat. Takže stav po 100 dnech: Zklamání? Ne úplně. Nadšení? Taky ne.

Spíš něco mezi: „Počkáme, co bude dál.“

ZÁVĚR

Prvních sto dní ukázalo jednu zásadní věc: Nejde o revoluci. Jde o řízení systému.

A teď se láme chleba: buď přijde skutečná změna, nebo se jen upraví kulisy.

A to lidi poznají velmi rychle, např. na prosazení zákona FARA a implementaci DSA.

Děkujeme za rozhovor!