Nekrm hydru: Naše iniciativa je Čechům šitá na míru. Dá se při ní uplatnit švejkovství, říká Vidlák
Jako (jednoho z) hlavních viníků současných společenských problémů uvádíte veřejnoprávní média, zejména Českou televizi, jí tlumočené názory a spolupracující novináře. Co je podle Vás důvodem trvající moci tohoto útvaru a dosud dostatečně vysoké důvěry občanů?
Daniel Sterzik: Jediným důvodem moci České televize jsou peníze, které nikdo nekontroluje. Ani Nejvyšší kontrolní úřad. Česká televize tak není závislá na konzumentech vysílání, nemusí řešit sledovanost a novinářské kiksy nemají vliv na výplaty ani na prémie. Můžeme se dohadovat, jestli u nás vládne vláda za pomoci České televize nebo Česká televize za pomoci vlády. Česká televize už dávno není veřejnoprávní. Je proliberální, proevropská, progrýndýlová a protinárodní. Je nejvyšší čas s tím začít něco dělat.
Na Vašem blogu jste informoval o tom, že zakládáte web, který bude platformou pro vyjádření občanské nespokojenosti se zvýšenými od příštího roku koncesionářskými poplatky za ČT a ČRo. Ve Vašem příspěvku jste mimo jiné uvedl, že tato iniciativa „pomůže ve volbách všem“. Mohl byste přiblížit, proč si to myslíte?
Česká televize je ta, která hloubí příkopy ve společnosti, vytváří umělé kauzy, podstrkuje veřejnosti marginální témata a upozaďuje věci důležité. O Dozimetru nevíme skoro nic, o Pandora papers v souvislosti s Babišem se informovalo velmi vehementně. K vládním politikům jsou moderátoři vlídní, k opozičním jsou jak břitvy. Otázky Václava Moravce jsou vždycky koncipované tak, aby to bylo „tři na jednoho“.
Kdyby Česká televize nevysílala, politické prostředí by se hodně vyčistilo samo od sebe.
V pravidelné glose zmiňujete místopředsedu Trikolory Petra Štěpánka, který před časem uváděl, že pokud sto tisíc lidí koordinovaně nezaplatí poplatek, pocítí to i Česká televize. Upozornil jste i na možné občanské riziko v případě zapojení do Vaší iniciativy. Jsou Češi dostatečně neochvějní ve svém odhodlání vzdorovat podobným vládním nařízením?
Uvidíme. Účelem této iniciativy je zjistit, jak na tom jsou pronárodní síly. Už jsme schopni udělat dostatečnou kampaň, aby se o naší iniciativě dozvěděl každý. Tím pádem budeme vědět, kolik lidí je na naší straně. Závěry budeme dělat až potom. Myslím, že naše iniciativa je Čechům šitá na míru. Dá se při ní uplatnit hodně švejkovství, hodně improvizace, je to iniciativa, která nikomu neničí soukromý majetek, neteče při ní krev, ale zároveň je i nebezpečná, protože neplacení poplatku může být trestný čin.
Ve svém článku jsem uvedl, že si zahraju na Dimitrije Požarského a prostě budu verbovat. Do boje půjdeme, pokud najdeme dost dobrovolníků.
Z čerstvého průzkumu CVVM vyplývá, že 72 procent lidí podporuje společné soužití bez sňatku a 63 procent dotázaných souhlasí s tvrzením, že pokud žijí oba rodiče se svými dětmi ve společné domácnosti, není nutné, aby byli manželé. Před dvaceti lety se naopak 59 procent občanů domnívalo, že početí dětí by měl předcházet sňatek. S čím podle Vás souvisí rozklad institutu manželství a přechod k „sériové monogamii“? Může společnost přenášet prvky sdílené ekonomiky (dočasné využití služeb) i na osobní vztahy?
Manželství byla kdysi instituce, která požívala ochrany státu a byla podmínkou získání mnoha společenských výhod. Dnes je manželství v podstatě jen formálním aktem a oddací list není žádná výhoda pro jednání se stáními úřady, nijak nechrání rodinu třeba před exekucemi (spíše naopak) a stal se v podstatě jen formálním stvrzením závazku, který ale nezavazuje, protože rozvod je snadný
Opět, můžeme se dohadovat, jestli rozklad společnosti způsobuje rozklad rodiny anebo rozklad rodiny způsobuje rozklad celé společnosti, ale dneska prostě rodina není základ státu a tak není divu, že její založení je stále větší formalita.
Ale rozhodně si nemyslím, že by dnešní benevolence nějak pomohla tomu, aby lidé byli šťastnější a děti byly vychovávány v láskyplnějších vztazích. Sice jsme řekli, že tradiční rodina má mnohé nevýhody (především pro svobodu jednotlivce), ale ničím funkčnějším jsme ji nenahradili. Nárůst psychických diagnóz u mladé generace to dokonale ukazuje.
