„U nás se projevují všechny symptomy Západu.“ Senátorka Kovářová o příčinách agresivity dětí

V tomto roce policie zastavila sedm dětí, které se pokusily, plánovaly nebo hrozily vraždami podobnými té na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Celkem se jedná o 72 hlášených případů, z toho 29 podezření na spáchaný trestný čin. Většinou šlo o výhružky vraždou. S čím podle Vás souvisí růst agresivity dětí na školách?

Problémové děti byly v populaci vždy. Ale vždy byly po ruce nástroje, jak je zvládnout. Někdy šlo doslova o nástroje, třeba potah. Dnes mají případy agresivních dětí větší publicitu, ale podle mnoha údajů takových případů přibývá i objektivně.

Rostoucí agresivita dětí je projevem dnešní doby, kdy je módní odvrhávat vše, co se osvědčilo v minulosti. Hlavním faktorem je rozpad rodiny a krize výchovy, při níž rodiče rezignují na povinnosti a hranice a příliš zdůrazňují práva. Bohužel se u nás nyní projevují všechny symptomy, které jsme posledních 50 let viděli na Západě, odkud k nám tato pokřivená filozofie přišla. Rozmazlování, well-being, absence řádu. A taky lenost a nedůslednost rodičů, kterým se nechce vychovávat. Zapomínají, že výchova dětí je odpovědná každodenní práce.

Jak vidíte roli médií při zpravodajství o případech dětského násilí? Myslíte si, že jejich přístup může přispět buď k zhoršení situace, nebo k jejímu zlepšení?

Média jsou ve složité situaci. Pochopitelně by bylo ideální, kdyby o příkladech dětské agresivita neinformovala vůbec, aby tím neinspirovala další následovníky. Jenže to nelze nijak zařídit.

Má na tom podíl i neochota úřadů a státních složek zveřejnit více informací o tragédii z předminulého roku?

Ono jde o velmi citlivé případy. Pro opatrnost úřadů bych měla jisté pochopení. Někteří naivkové soudí, že se takovým extrémním neštěstím dá předejít novými zákony, regulacemi apod. Já jsem skeptická. Předcházet se má dobrým rodinným zázemím v úplné rodině, jenomže v naší společnosti není nic na tapetě tolik jako dobrá rodina. Namísto, abychom si dobrých úplných rodin s dětmi vážili, zdá se mi, že je očerňujeme a vyzdvihujeme naopak na různé podivnosti a nenormálnosti. Sociální sítě jsou plné zveličování děsů a hrůz při porodu, v manželství a při výchově dětí. Všude se píše o tom, co si s dětmi nemůžete dopřát a jak děti škodí jakési „planetě“. Nedivme se, že mladá generace je z toho strašení vyplašená, nechce vstupovat do vztahů a mít děti. Měli bychom naopak oceňovat dobré vzory a učit děti i dospělé, že dobré manželství a děti jsou základem státu a štěstí.

Je známo, že agresivita u dospívajících může být vyvolána různými sociálními faktory. Jak hodnotíte vliv finanční situace a sociálního prostředí na chování mládeže?

Rozmazlení jedináčkové z bohatých rodin bývají stejně krutí jako jejich vrstevníci někde z chalupy na vsi. Ale určitě je negativním faktorem anonymita městského prostředí. Na malém městě je na každého víc vidět. Vliv finanční situace je jen jedním z mnoha faktorů. Za mnohem důležitější zdroj asociálního chování považuji rozpadlé rodiny a s tím související nárůst počtu dětí z neuspokojivých vztahů. Na celosvětových statistikách (zejména z amerických států) dlouhodobě vidíme, že agresivity a kriminality se dopouštějí zejména děti z rozvrácených manželství a vztahů, z rodin, kde chybí ve výchově otec. Finanční situace není tak podstatná jako chybějící kladné vzory.

Zaznamenala jste přísnější bezpečnostní opatření na školách nebo nové zákony, které by bránily násilí ve školách, nebo zvyšovaly jeho prevenci? Přichází tyto změny včas?

Je dobré být ostražitý, k čemuž by mohlo sloužit i znovuzavedení výuky správného postupu v krizových situacích. Vyloučit občasná podobná neštěstí však nedokážeme.

Jaká právní opatření považujete za nezbytné pro snížení počtů radikalizovaných dětí?

Obnovení důrazu na rodičovskou autoritu spolu se zavržením kamarádského stylu výchovy, důraz na povinnosti, nikoliv na práva, podporu rodinného soužití, kritickou revizi široké podpory samoživitelek a zejména důraz na osobní odpovědnost za výběr partnera a otce svých dětí. Namísto volání po právech a nárocích bychom se měli zaměřit na osobní odpovědnost a učit se sebeovládání. To by se hodilo dětem, rodičům, politikům...

Děkujeme za rozhovor!