Ukrajinské epidemie se přelévají do Evropy. Česko nese rostoucí zátěž, varuje Rédová
Jak hodnotíte současnou situaci se spalničkami na Ukrajině? Podle dostupných informací bylo v roce 2025 zaznamenáno přibližně 1200 případů, zatímco v roce 2024 šlo jen o několik desítek. Jak závažný je tento nárůst z odborného pohledu?
Ukrajina patří mezi nejzkorumpovanější země Evropy. Podle indexu vnímání korupce (CPI) za rok 2024 získala Ukrajina pouze 35 bodů ze 100 a umístila se na 105. místě ze 180 států. To ji řadí mezi nejzkorumpovanější země světa, daleko pod průměrem, který činí 43 bodů. To jasně ukazuje, že i přes válečný stav a vnější tlak na reformy zůstává korupce hluboce zakořeněným problémem, který ochromuje fungování státu, včetně zdravotnictví.
Úroveň zdravotní péče je nízká, prevence i očkování nedostatečné. To se odráží v konkrétních statistikách.
Na Ukrajině došlo v roce 2025 k prudkému nárůstu spalniček, z několika desítek případů v roce 2024 na přibližně 1 200 případů letos. To je z odborného hlediska závažný signál, protože spalničky patří mezi nejvíce nakažlivé nemoci. Tento trend se neomezuje jen na Ukrajinu. V celé Evropě se za rok 2024 zaznamenalo přes 127 tisíc případů, nejvíce za dvě desetiletí. Je to tedy nejen lokální, ale celoregionální problém.
Jaká je situace v očkování na Ukrajině, v EU a v ČR?
Ukrajina podle posledních dat dosáhla v roce 2023 očkovanosti kolem 92 % první dávkou a 87 % druhou dávkou – to je lepší, než se často uvádí, přesto pod hranicí potřebnou k zamezení šíření. V EU je druhou dávkou chráněno průměrně 88–90 % dětí, v ČR kolem 90 %.
Je třeba upozornit, že se o očkování často mluví jako o jediné možné cestě. Přitom ve hře je víc faktorů – kvalita výživy, dostupnost zdravotní péče, stav životního prostředí a celková kondice populace. V zemích, kde děti trpí podvýživou, spalničky opravdu zabíjejí častěji. Ve střední Evropě, kde je dostupná kvalitní péče, jsou těžké průběhy i úmrtí mnohem vzácnější. Proto část odborníků volá po tom, aby se očkování otevřeně diskutovalo, aby se analyzovala i bezpečnostní data vakcín a aby se lidem poskytly informace, místo pouhého nátlaku.
Představuje příliv uprchlíků riziko šíření spalniček v EU a ČR?
Každý importovaný případ znamená potenciální riziko, protože virus se může dostat do kolektivů. Samotná Česká republika a Slovensko ale nejsou hlavním ohniskem rizika , zdejší populace má vyšší úroveň očkování, lepší výživu i zdravotní péči. To snižuje šanci na těžké epidemie.
Problém mohou představovat lokální skupiny, kde imunita chybí – například rodiny, které očkování odmítají, nebo lidé s oslabenou imunitou. Tam se virus může šířit rychleji. Proto je důležité mít systém, který rychle odhalí první případy, zajistí izolaci a nabídne ochranu ohroženým.
Jaká opatření by měla být přijata okamžitě?
Rychlá diagnostika a izolace nemocných, aby se minimalizovalo šíření;
Postexpoziční ochrana – u kontaktů lze využít očkování do 72 hodin nebo imunoglobulin u rizikových skupin;
Podpora imunity a výživy – např. vitamín A u dětí prokazatelně snižuje riziko komplikací;
Posílení prevence nejen přes očkování, ale i přes lepší výživu, podporu zemědělství a zdravého životního prostředí;
Srozumitelná komunikace – lidé potřebují vědět, jaké mají možnosti, co sledovat a kdy zůstat doma.
Řada lékařů zdůrazňuje, že nelze spoléhat pouze na vakcínu, když stát zanedbává jiné pilíře prevence. Chybí otevřená odborná debata, testování bezpečnosti přídatných látek a transparentní informovanost. V situaci, kdy lidé ztratili důvěru po zkušenosti s covidem, se tlak na očkování bez diskuse může míjet účinkem.
Do jaké míry může situace na Ukrajině, kde se potýkají s antibiotickou rezistencí a nárůstem dalších infekcí (např. HIV), ovlivnit zdravotnický systém v České republice? Může kombinace těchto faktorů ztížit zvládání případné epidemie spalniček?
Zatímco v mnoha evropských zemích se daří držet epidemii HIV pod kontrolou, Ukrajina patří mezi nejpostiženější státy regionu. V roce 2022 zde žilo přibližně 244 900 lidí nakažených HIV, což odpovídá asi 0,6 % populace. Jen za prvních deset měsíců roku 2023 bylo navíc zaznamenáno 9 769 nových případů. Celkově v zemi s HIV žije přes 158 000 lidí – číslo, které jasně vypovídá o selhání preventivních programů i o slabinách zdravotnického systému.
Ukrajina tak představuje zemi dvou tváří, na jedné straně deklarovaná touha po modernizaci a integraci do Evropy, na druhé straně tvrdá realita korupce, nízké důvěry ve státní instituce a alarmující zdravotní statistiky, které ji řadí mezi nejohroženější státy Evropy.
Ukrajina se dlouhodobě potýká s vážnými zdravotními problémy, kromě infekce HIV, také s rozšířenou tuberkulózou včetně multirezistentních forem a častým nadužíváním antibiotik, které vede k rozvoji rezistence. K tomu se přidává nízká proočkovanost proti nemocem, jak jsem již zmínila, které byly v Evropě už téměř vymýceny.
Tyto skutečnosti se přelévají i k nám. Český zdravotní systém se musí vyrovnávat s nárůstem pacientů s chronickými onemocněními, jejichž léčba je dlouhodobá a nákladná. Infekční oddělení, praktičtí lékaři i specialisté jsou zatíženi více než dříve, přičemž už dnes trpíme nedostatkem zdravotnického personálu. Zavlečení rezistentních bakterií nebo nemocí, které se u nás nevyskytovaly, znamená další riziko nejen pro pacienty, ale i pro nemocnice.
České zdravotnictví má dostatečnou odbornou úroveň, aby tyto problémy zvládlo, ale za cenu rostoucí finanční i kapacitní zátěže. Ukrajinské zdravotní potíže proto nejsou jen problémem „tam někde“, ale mají přímý dopad i na nás.
A právě zde narážíme na problém, vláda i ministerstvo zdravotnictví se snaží tyto skutečnosti maskovat, bagatelizovat či přímo překrucovat. Fakta, každodenní praxe a svědectví lékařů ale mluví jednoznačně.
Děkujeme za rozhovor!
