Zbořil: Francie bude dodávat rakety, když je někdo zaplatí. Opotřebovací války jsou eufemismus
Navzdory očekávání Zelenského Ukrajina nebyla pozvána do NATO a nedostala ani konkrétní termíny pro přijetí do aliance. Na druhé straně byl zrušen Akční plán pro členství Ukrajiny v Alianci (MAP) a vznikla Rada NATO-Ukrajina. Přiblížila se Ukrajina k členství v NATO?
Asi se o budoucnosti Ukrajiny jednalo spíše v zákulisí a za zavřenými dveřmi, než na alespoň částečně nasvícené evropské scéně. Neměli bychom se nechat zmást, když už tak činí někteří reprezentanti členských států NATO, přizvaní hosté alias komparzisté a ostatní přihlížející, a myslet si, že jsme alespoň polopravdivě informovaní. Už z operety 19. století víme, že když diplomati říkají, ano, znamená to snad. A když řeknou snad, znamená to ne.
Kdo jiný, než pan prezident Zelenský, muž s tak vytříbeným citem pro teatralizaci politiky, by to měl vědět lépe. I vojenská byrokracie podléhá svým železným zákonům – nejdříve ona, a pak všichni ostatní. Velký český básník by řekl – „Dalekáť láska má! Marné volání!“.
Členové aliance chtějí Ukrajině dodávat další a serióznější zbraně (USA poskytnou kazetovou munici zakázanou OSN, Francie - rakety dlouhého doletu). Budou lídři NATO nadále dodržovat strategii opotřebovávací války?
Americký prezident Biden už dávno, na počátku všeho, opravil Madeleine Albright, která chtěla rozparcelovat Ruskou federaci podle svých přání, když prohlásil, že Spojené státy nechtějí Ruskou federaci zničit, ale oslabit. Ačkoli lidé okolo Vladimíra Putina považují USA za „říší lži“, myslím, že pan prezident, při všech svých přeřeknutích, myslel tato slova vážně. Jeho poddaní kdysi začali dobývat amerických kontinent tím, že vystříleli „First Americans“ (jak se dnes říká našim starým dobrým Indiánům) bizony, potom indiány a nakonec začali střílet sami po sobě. A činí tak, alespoň na školách různých typů, dodnes.
Zákazy OSN byly a jsou americkým dobyvatelům kontinentů tak trochu pro legraci. A z Francie se budou dodávat jakékoliv rakety kdykoliv, když se bude vědět, kdo je zaplatí. „Opotřebovávací války“ je roztomilý eufemismus. Vždyť jiné války se ve světě kontrolovaném „Západem“ ani nevedou. Dvacet, třicet let, žádná míra. Některé latino-americké země si už dávno nepamatují, kdy ty u nich doma začaly. Pro amerického politika a producenta je pohled na mapu zbytečný. Hlavně, že se někde něco děje.
G7 a Ukrajina podepsaly deklaraci o vojenské pomoci a bezpečnostních zárukách. Jak to ovlivní vývoj konfrontace mezi NATO a Ruskem? Způsobí to další eskalaci?
Radovat se bude to, co Ronald Reagan slovy Ukrajince Leonida Brežněva nazýval vojensko-průmyslovým komplexem. Státní byrokracie, armáda, policie a vyzvědači všeho druhu, a na obou stranách, to také přivítají. Je to „rat race“, jak se hezky říká „závodům“ neproduktivních, ale potřebných zájmových skupin. Kdyby konfrontací a válek nebylo, říká klasik, musely bychom si je, dnes už třeba s pomocí umělé i neumělé inteligence, vytvořit. A nejméně od doby Herberta G. Wellse víme, řečeno starosvětsky, že „technický vývoj roste rychleji, než moudrost lidského konání“.
