Podle obviněného ve svém rozhodnutí o žoldnéřství vycházel ze slov politiků, že osobám bojujícím na Ukrajině mohou garantovat beztrestnost. O čem jeho motivace svědčí? Může zde jít do jisté míry o bezohlednost a aktivizmus politiků, kteří svými slovy podněcují občany k trestným činům?
Jindřich Rajchl: Veřejný příslib možné abolice pro občany ČR, jež se rozhodnou bojovat na Ukrajině, byl obrovským faux-pas našich vrcholných pětikoaličních politiků. V podstatě se tím postavili nad zákon. Já jsem tato jejich zcela nepřijatelná vyjádření kritizoval už tehdy. Bohužel jsem byl v této své pozici zcela osamocen. Považuji za zcela nepřípustné, aby politici vystavovali jakýsi bianco šek pro případ páchání jakékoliv trestné činnosti. Ještě horší je však ten fakt, že tento krok zůstal zcela bez povšimnutí mainstreamových médií, jež servilně umetají vládě cestičku.
Bývalý žoldák své rabování hájí tím, že o porušení zákona nevěděl. Navíc během jeho služby bylo údajně běžné, že „vojáci využívali zdroje“ na základě schválení svého vedení. Věci Ukrajinců vojáci údajně odnášeli pro případ, že by Rusové místa znovu dobyli. Vezme soud ohled na „neznalost“ Simana?
Filip Siman prozradil veřejné tajemství, o kterém na Ukrajině ví v podstatě každý. Tedy, že ukrajinské jednotky se rabování dopouštějí zcela běžně a bez okolků si přivlastňují vše, co v opuštěných domech naleznou. Divit se jeho vyjádření mohou pouze naivní lidé, kteří vůbec nemají páru o tom, co se na Ukrajině děje. Samozřejmě se jedná o jev, jenž se děje téměř v každé válce. Už proto je pozice naší strany PRO od počátku zcela neměnná - uzavřít příměří a začít jednat o podmínkách trvalého míru. Čím dřív, tím líp.
Ukrajinská propaganda a mainstrem tvrdily, že v Irpeni a Buči se dopouštěli válečných zločinů Rusové. Pak se najednou ukáže, že tam rabovala ukrajinská strana a prý s vědomím velení. Změní to nějak vnímání konfliktu v Česku?
Bohužel neovlivní. Názor lidí zformovaný mainstreamovou propagandou jedoucí po kolejích primitivní rusofobie, nezmění vůbec nic. Jejich vnímání toho, co se děje na Ukrajině, je až dětinsky naivní. Na jedné straně bílý princ, na straně druhé zlý černokněžník. Fakta nehrají žádnou roli. Pokud jsou tito lidé schopni ospravedlňovat dodávání kazetové munice na Ukrajinu i poté, co viděli otřesné záběry ze sevastopolské pláže, kde přišla o život dvouletá holčička, pak už s nimi nemá cenu jakkoliv věcně diskutovat. V jejich očích už to není vojenský konflikt, nýbrž čistý džihád, kde je tomu „spravedlivému“ dovoleno naprosto vše.