Jazykem evropských elit se stal Orwellův newspeak. Sak varuje před potlačením demokracie ve volbách

Petr Sak: Při hodnocení výsledků výzkumu je třeba nejdříve vyjít z formulace otázky, která zní: „Jak přijatelné by pro vás byly následující varianty vládních koalic?“. Takto formulovaná otázka zjišťuje toleranci vůči sestavené vládě, nikoliv však podporu či přání takovou vládu mít. Nejsem si jist, zda výzkumný tým měl záměr zjišťovat pouze toleranci, nebo se jedná o nepřesnou operacionalizaci výzkumného cíle. Vzhledem k tomu, že se u mladé a střední generace setkávám s degradací jazykových dovedností, zvláště ve schopnosti přesného vyjadřování, nevylučuji ani druhou možnost.

NeČT24: Podle průzkumu Mediánu 41 % respondentů podporuje jednobarevnou vládu strany ANO. Čím si vysvětlujete tuto náladu voličů? Co od takového složení kabinetu očekáváte v případě jednoznačného vítězství strany ANO?

Petr Sak: Při různých variantách vlády a síle koaličních partnerů můžeme prognózovat pozici vlády na škále mezi kontinuitou a diskontinuitou se současnou vládní politikou. Současná kritika vládní politiky ze strany ANO a politiků ANO má zdroj v různých motivacích.

Hlavní motivací ke kritice je, že k moci se lze dostat pouze diskreditací stávající moci a nástrojem je kritika. Kdyby stávající vládu nekritizovali, nebyl by důvod vládu měnit.

Druhým důvodem je, že řada vládních politik se zdiskreditovala, a kdo chce zvítězit, musí se od nich distancovat.
Třetí důvod je vymezit se a ukázat svůj politický potenciál.

ANO za zásadní prioritu své vlády považuje členství v NATO a v Evropské unii. Jak se říká, „Přes to vlak nejede“. Tedy ať se děje cokoliv, ať NATO a Evropská unie by dělaly sebešílenější politiku, tak ANO bude neochvějně hájit členství Česka v těchto organizacích za každou cenu. Snad i za cenu zničení České republiky. Něco jiného by bylo, kdyby ANO připustilo, byť teoretickou možnost, existovat mimo tyto organizace. To podstatné, co se v české politice děje, je dáno naším členstvím v těchto organizacích. To vymezuje silnou kontinuitu jednobarevné vlády ANO s předchozí vládou pětikoalice.

Každým koaličním partnerem (SPD, Stačilo) a jejich sílící pozicí by se vláda přechylovala od kontinuity k diskontinuitě. Rostla by naděje na občany očekávanou společenskou změnu.

Mezi preferencemi (41 %) je statisticky významně více seniorů a méně mladých voličů. U seniorů je to dáno protiseniorskou politikou Fialovy vlády a vstřícností Babiše vůči seniorům. Preference mladých voličů jsou dány sociální a psychickou charakteristikou mladých lidí. Mladá generace je vždy náchylná podlehnout propagandě. Chybí jí životní zkušenosti a současné mladé generaci také extrémně chybí schopnost kritické analýzy. Tato charakteristika mladé generace je nezávislá na kultuře. Kulturní revoluce v Číně, „mládež vede Brno padesátých let“, neoliberalismus a budování kapitalismu v devadesátých letech se změnou hodnotové orientace mládeže. Při vývoji generace jsou klíčové dva procesy. Modifikace generace dle aktuální životní fáze a narůstajících životních zkušeností a dále modifikace specifické generační podstaty.

Také je třeba připomenout politickou charakteristiku hnutí ANO, které není demokratické a ani jeho politici nejsou demokraté. Řada předních politiků hnutí ANO sice plánuje referendum, avšak s tím, že politici ANO rozhodnou, k čemu se budou smět občané vyjadřovat a k čemu je nepustí. Tedy obrácený poměr moci mezi občany a politiky, než je v demokracii. V demokracii rozhodují občané a politici realizují jejich vůli.

O něco menší počet respondentů (37 %) se přiklání k variantě koalice ANO a SPD. Jak silná tato vláda může být? Mohou v ní vzniknout neshody ohledně agendy v EU a NATO?

Tuto variantu považuji za méně pravděpodobnou. Jednak zřejmě tyto dvě strany ve volbách nezískají většinu a dále osobnostní charakteristiky a vzájemné postoje obou vůdců vytvářejí bariéry spolupráce. Hledání kompromisů není silnou stránkou ani Andreje Babiše, ani Tomia Okamury. Navíc existují vzájemné animozity z minulosti a hlavní body volebních programů obou stran jsou neslučitelné.

Babiš nedávno v komentáři uvedl, že nevylučuje menšinovou vládu. Můžeme říci, že v tomto případě to znamená pokračování dosavadní linie Fialovy vlády?

V podstatě by to mohla být poněkud měkčí varianta Fialova vládnutí. Lepší by to bylo pro důchodce, protože A. Babiš si je vědom, že jeho politická pozice stojí na podpoře důchodců. Také by byl méně ukrajinský, a i v řadě dalších bodů by ustoupil z extrémních pozic, aniž by změnil politické směřování.

Čtvrtou příčku v preferencích voličů obsadila aliance ANO, SPD a strana STAČILO! V čem vidíte silné stránky tohoto složení kabinetu?

Takové složení vlády by bylo testem ješitnosti a politické dovednosti politiků vládních stran. Při většinové jednobarevné vládě není vládnutí problém, i kdyby toto vládnutí vedlo „do pekel“. Pokud by vláda byla složena z těchto tří stran, byla by posílena vlastenecká orientace a kritický přístup k nadnárodním organizacím (NATO, EU) a snížila by se pravděpodobnost zatažení ČR do války.

Slabým místem A. Babiše je jeho minulost, členství v KSČ a podezření ze spolupráce s STB. Proto se až úzkostlivě distancuje ode všeho, co má něco společného s „komunistickým“. Pochybuji, že nalezne odvahu vzít do vlády Stačilo, obsahující KSČM. Svou minulost se naopak snaží překrýt vyznamenáním od CIA a podobnými aktivitami (Vrbětice).

Prezident Pavel před časem uvedl, že Babišovo vítězství nezaručuje jeho automatické jmenování premiérem. Nedávno vyšlo najevo, že prezident nařídil přípravu hodnocení o možném střetu zájmů Babiše v případě jeho vítězství ve volbách. Vidíte rizika, že by prezident mohl rozhodnout proti předsedovi strany ANO?

Současný politický trend v Evropské unii je ústup od demokracie a demokratických mechanismů vládnutí. Síly, které se zmocnily Evropské unie, se již neštítí použít cokoliv, aby si tuto moc udržely. Jsou si ve své aroganci tak jisté svou mocí, že do vedoucích pozic si troufnou dosadit pochybné osobnosti s kriminální minulostí (Leyenová) nebo spojené s politikou potlačování lidských a občanských práv ve své zemi (Kallasová), které za to naopak prosazují nacistickou militaristickou politiku.

Potlačování demokratických principů a jejich nahrazování zneužíváním justice, zpravodajských služeb a policie, za podpory zkorumpovaných médií, se již stalo politickým prostředím Evropské unie. Jazykem evropských elit se stal Orwellův newspeak. Všude, kde hrozí propad moci bruselských elit, nastupuje totalitní až nacistické jednání. Vidíme to v Německu, ve Francii, v Rumunsku, a dokonce i v zemích, které nejsou členy EU, vidíme intervence pomocí barevných revolucí (Ukrajina, Kazachstán, Bělorusko, Gruzie, Srbsko).

Také v Česku hrozí ukradené volby. Nástrojem může být prezident Petr Pavel, který nemá žádné morální mantinely či vnitřní kategorický imperativ anebo Ústavní soud. Justiční zvůli proti parlamentní demokracii má již Ústavní soud vyzkoušenou z dob Pavla Rychetského, kdy v rozporu se svým zadáním zmařil parlamentní volby. Část populace se nemůže smířit s prezidentem – komunistickým vojenským zpravodajcem, ovšem tato skutečnost je konzistentní s historickým pohybem, kdy listopadový převrat realizovala StB a Nejvyšším státním zástupcem byl komunistický vojenský prokurátor.

Kafkovskou absurditou je, že po volbách není komunistický antikomunista Andrej Babiš ohrožen v převzetí funkce premiéra bývalým disidentem, ale bývalými spolustraníky, komunistickými antikomunisty Petrem Pavlem (prezident) a Josefem Baxou (Ústavní soud).

Děkujeme za rozhovor!