Kotrba: Nadřazovat ideologii realitě vede k prohře. Rusko vojensky ani ekonomicky neporazíme
Koaliční strana ODS v hlášce vyměnila Česko za Rusko. Před dvěma lety tato strategie ODS vynesla výhru v parlamentních volbách. Za současných výsledků vlády stejný tah může působit spíše odtažitě. Co si myslíte o kroku ODS a nečekaném šíření reklamy svých oponentů?
Štěpán Kotrba: V roce 2021 ODS nekandidovala, proto vyhrála… To bude tím…
Kandidovalo trojksichtové uskupení SPOLU. ODS, KDU-ČSL, TOP 09 pod společným heslem „SPOLU dáme Česko dohromady“. Pak to byl konfrontační motiv tlustých písmen „změna“ a na druhém motivu „hrozba“. Jednoduché „vteřinově“ přímočaré sdělení, vždy také se třemi ksichty… Ten drobný text na billboardech „které můžete věřit“ x „kterou musíme zastavit“, nečetl nikdo.
Pokud se kdokoliv v reklamě dopouští vtipu, který vyžaduje od diváka přemýšlení, je zoufalec. Ještě hůř je na tom ten, kdo rozšiřuje parodii na motiv / barvu / značku protivníka. Mohl by to vědět Ivan Langer, který takto hloupě posílil ve strašící kampani Paroubka. Reklamně grafický smog je založen na periferním „vteřinovém“ vidění a asociacích v našem podvědomí. Na nepřemýšlení, nikoliv na soustředění a přemýšlení. Přečteme jedno slovo, ne celou větu. A po jednom slově se rozběhne v našem mozku asociační identifikace souvislostí. Bez nás.
„SPOLU dáme Česko dohromady.“ Jo, dali. Spolu dali v Česku dohromady silnou opozici a nechali si vnutit téma voleb.
ODS vynesla výhru v parlamentních volbách taktika kandidovat neviditelně SPOLU. Katoličtí outsideři, kteří by měli problém samostatně uspět, se za to slovo také schovali. SPOLU jsme silnější. SPOLU znamená spolupráci. Nikdo nechce být SÁM. Babiš byl sám. Proto dosáhl jen na druhou příčku. Prohrál SÁM proti celé trojkoalici SPOLU o prsa korejské ženy… 27,79 % x 27,12 %. Ale tehdy byla ČSSD nevolitelná. KSČM byla mrtvá. Nebylo s kým uzavřít koalici. Agresivního Japonce volil málokdo. Piráti si nevěřili a byli také v koalici. Se starosty. Šli raději s ODS, než by šli s Babišem. Přitom on byl jejich životní šance. Chtěl jim původně dát veškerou informatiku a školství.
Strana ODS na jednom ze svých předvolebních plakátů má heslo Skončilo ruské vydírání plynem. Podařilo se stabilizovat energetický trh. Přitom v minulém roce Česká republika dovážela 58 % plynu z Ruska. Jak vnímáte podobné zavádějící hlášení a tento „úspěch“ Fialova kabinetu?
Fiala na 30. kongresu v roce 2022 oznámil, že „vláda chce v nejbližších týdnech představit komplexní pětiletý projekt na zajištění energetické bezpečnosti České republiky“. Napravit má podle něj léta neřešenou závislost na fosilních palivech z Ruska a v horizontu pěti let republiku úplně vyvléci z ruské energetické smyčky. Že hlavními úkoly prvních dvou let bude zvládnutí uprchlické vlny z Ukrajiny, aktivita v zahraniční politice či změna energetiky. Vláda podle něj také musí udržet sociální smír a vyhrát souboj s extremisty a populisty.
Teď můžeme hodnotit plakátovou pravdu.
To, co platilo pro první týden roku 2023, už pro zbytek roku neplatilo. Ropné břidlice Spojených států nás nezachrání. Na semináři o energetické bezpečnosti ve Sněmovně v roce 2018 jsem měl prezentaci, která se jmenovala Odkud ta roura vede? s podtitulem Geopolitický rámec a souvislosti energetické závislosti. Protože „tlustá roura s ropou a druhá tlustá roura s plynem vedou z Východu na Západ, ne opačně“. A prachy tečou opačným směrem…
Na tomto faktu se dodnes nezměnilo nic. Ano, pod tlakem jsme diverzifikovali zdroje i trasy. Vše je ale násobně dražší než plyn a ropa z ruského potrubí. Energetické potřeby Evropy bez ruských zdrojů nespasí ani manželství s arabskými šejky, ani americké ropné břidlice. Dovolil jsem si tehdy překreslit mapu, kterou jsem původně kreslil pro knihu Oskara Krejčího Geopolitika Ruska, dnes beznadějně rozebranou… Pravda, v roce 2018 mne nenapadlo, že někdo v „pokračování politiky jinými prostředky“ (Carl von Clausewitz: Válka je pouze pokračování politiky jinými prostředky) zajde tak daleko, že vyhodí do luftu plynovod, který Německu zajišťuje dominantní roli v evropské ekonomice a uvrhne celou Evropu do pasti strachu ze zimy. Stalo se. Ale stále ještě existuje Jamal, stále ještě existuje Družba. Postavil se Turecký potok, díky němuž má lacinou energii Maďarsko. Ty tlusté roury Severního potoku je technicky možné zalátat. Až pomine hysterie z ukrajinské války a přejde kocovina z prohry „kolektivního Západu“ v tomto konfliktu, ještě se k nim vrátíme. Geopolitika nezná varianty ani morálku. Jen cenu.
Rusku nevadí, že ztratilo Evropu. Počítalo s tím od roku 2008. Buduje asijskou cestu – spolupráci se zeměmi Šanghajské organizace spolupráce a se zeměmi BRICS, zejména s Čínou. Rozšiřuje Bajkalsko-amurskou magistrálu, provozuje, staví a projektuje plynovody Síla Sibiře do Číny a Indie. Namísto trhu s 500 miliony lidí v Evropě se účastní vzájemně výhodné ekonomické spolupráce s více než dvěma miliardami lidí v Asii. Z Číny ani z Indie nehrozí loupeživé zapadnictví s bankovními konty v Londýně, oktrojované sametové revoluce ani podvratné špionážní operace. Z Číny ani z Indie, které jsou jadernými a kosmickými velmocemi, nehrozí Rusku ani válka.
Nadřazovat ideologii realitě vede k prohře. Realitou je, že Rusko jako „kolektivní Západ“ neporazíme. Vojensky ani ekonomicky. Nemáme na to zdroje ani peníze a nechceme slevit ze svého luxusně mírového života a přejít na válečnou ekonomiku, nucené práce a život v bídě. Zatímco Rusko je po dvou letech vyčerpávající války ekonomicky v plusu, my žijeme stále na dluh. Ale máme dobrý pocit z podpory Ukrajiny.
Že nemáme zdroje, vám dokážu jednoduše: na dělostřelecké granáty potřebujete „střelnou bavlnu“ – trinitrocelulózu nebo nytroglycerin. V Evropě neexistují bavlníkové plantáže. Chloupky bavlníkových semen - bavlněné vlákno se dováží, převážně z Číny. Čína vyrábí na světovém trhu polovinu bavlněných linterů– žmolků z krátkých vláken, které se získávají jako odpadní produkt, když se z celkové bavlněné hmoty oddělují dlouhá bavlněná vlákna na laciná trička… Kromě Číny hrají významnou roli na trhu s nitrocelulózou Uzbekistán, Tchaj-wan a Turecko. Až tam uvidíte lákání k integraci s EU či pokus o demokratickou revoluci, víte proč.
Výroba nitrocelulózy z dřevní celulózy (mrtvé smrky dodá Šumava) vede k nestandardní sloučenině, protože dřevní hmota obsahuje tanin a další příměsi, které se obtížně v procesu odstraňují. Při výrobě papíru to nevadí, při výrobě granátů ano. Nitroglycerin pro výrobu dynamitu a plastifikaci nitrocelulózy potřebuje použití propylenu jako výchozího produktu. Ten je vedlejším produktem při rafinaci ropy nebo produktem během procesu koksování uhlí… V obou případech potřebujete koncentrovanou kyselinu dusičnou a sírovou – oleum. Kyselina sírová se získává jako produkt hydrorafinace ropných frakcí. Kyselina dusičná se vyrábí katalytickou oxidací amoniaku. Amoniak se získává z plynu… Na výrobu jedné tuny čpavku se spotřebuje průměrně 900-1200 m3 zemního plynu a 6,7–7,4 Gcal energetických zdrojů. Z obnovitelných zdrojů asi těžko…
Už vám to dochází?
Bez uhlí, ropy a zemního plynu nejsou dusičnany, bez dusičnanů nejsou výbušniny, bez výbušnin nejsou náboje, bez nábojů není válka. Zlikvidovat těžbu uhlí, zkomplikovat či zlikvidovat levný dovoz ropy a plynu je sofistikované a vysoce účinné mírové úsilí. Všechno ostatní jsou hloupoučké kecy.
Pokud vláda podle Fialy chtěla udržet sociální smír, vidíme dnes, kdy se odbory bouří proti bezprecedentní snaze vlády o uzákonění výpovědi bez udání důvodu.
České opoziční strany kandidují do voleb v Evropském parlamentu v podobě několika seskupení. Mohl byste ohodnotit rozjezd spojení SPD a Trikolory, koalice Stačilo! či jiných zástupců opozice, které považujete za pozoruhodné?
Letošní volby do europarlamentu budou volby mezi záchranou neekologické prosperity Evropy a zeleným sebemrskačstvím. A volbou mezi mírem a vyčerpávající a ničící válkou. Stejně jako prezidentské volby na Slovensku. V Česku ovšem mimo ANO chybí politická strana, která by nadchla dostatečné množství občanů.
Nepochopil jsem kohabitaci pánů Macha (Svobodní – extrémní pravice), Foldyny (Zemanova ČSSD – konzervativní levice, dnes SPD) a Davida (Zemanova ČSSD – konzervativní levice, dnes SPD) v jedné volební straně. Mě by hanba fackovala. Hnutí SPD prosazuje referendum o vystoupení z Evropské unie, ačkoliv Česko je závislé z 80 % na exportu do zemí EU, z toho 50 % do SRN. Pokud bychom byli mimo EU, unie uplatní preferenční dovozní cla. Na české výrobky za světovou cenu nikdo nečeká. Ekonomický pád by byl okamžitý a drastický. Česko není Británie. EU je podle SPD nereformovatelná a chce Česko zničit – imigrací, islamizací, sluníčkářským neomarxismem a genderem, klima-hysterií a destrukcí ekonomiky. Dosavadní čistá bilance Česka z členství v EU je přitom silně plusová. Od přistoupení do EU v roce 2004 jsme od EU obdrželi o více než 1,1 bilionu (1100 miliard). Kč víc, než jsme do evropského rozpočtu odvedli. Ročně je to čistý příjem více než 60 miliard Kč. To fakt není málo, aby s tím hazardoval jeden polovzdělaný Japonec.
Řešením není czexit, ale argumentační porážka klima-hysteriků, ekobláznivých cargo-kultů, sexuálních úchylkářů a rusofobních militaristů v evropské politice. To už dnes ví Andrej Babiš, který měl v minulých dobách špatnou ruku při výběru kandidátů do Bruselu. Minimálně za dvě kandidátky se dnes musí stydět – za Jourovou a Maxovou. O osobách jménem Martin Hlaváček, Ondřej Kovařík a Ondřej Knotek netuším nic. Být státním úředníkem není totéž co být za stát vrcholným politikem. Jejich chyba… SPD, ve které překvapil svou pracovitostí a erudicí europoslanec Ivan David, se zase musí stydět za neviditelného generála Blaška. No a strany vládní koalice se musí stydět za všechny své europoslance s výjimkou Jana Zahradila (ODS).
Sny SPD o „nezávislém“ evropském sdružení volného obchodu (European Free Trade Association – EFTA) jako náhradě za EU jsou pouhým politickým snem, protože „volný“ obchod neexistuje a nikdy neexistoval, stejně jako nikdy neexistoval „čistý“ socialismus. Existuje už od EHS pouze vzájemně výhodný protekcionismus – víceméně kartelová či oligopolní superdohoda se společnou cenovou politikou a udáváním směru vývoje a rozdělení vlivu v celých odvětvích. Před třiceti lety takovou superdohodou byla i RVHP… EFTA je dnes periferií společného evropského hospodářského prostoru, stejně jako Středoevropská zóna volného obchodu CEFTA, sdružující země, které mají asociační smlouvy s EU. Nechci žít na periferii.
Proto mě mile překvapila europoslankyně Kateřina Konečná, která dokázala přeformátovat senilně dogmatickou KSČM v moderní levicovou koalici STAČILO! během několika málo měsíců. Dělat s lidmi politiku pro lidi znamená ptát se lidí, nevnucovat jim ideologické floskule. Znamená to naslouchat jim, hovořit jejich jazykem, znát a umět řešit jejich problémy, reprezentovat je. Euroskepticismus Konečné je realistický. Směřuje ne k czexitu, ale k rázné reformě EU, protože když jsme do Evropské unie vstupovali, byla to jiná unie. Pomáhala, necenzurovala, nevyhrožovala.
