Lisková o Donbasu: V ČR mainstream systematicky lže, je tendenční. Pravdu se nemáte šanci dozvědět
Paní Lisková, mohla byste přiblížit vaše cesty na Donbas?
V roce 2016 mě oslovila Vláda Doněcké lidové republiky, konkrétně Ministerstvo zahraničních věcí DLR, protože jsem publikovala hodně svůj politický názor v češtině, angličtině a ruštině. Byla jsem i spoluzakladatelkou Národní domobrany. Na základě těchto všech informací, které se dostaly asi i do zahraničí, mě oslovili, jestli bych byla ochotna přijet na oficiální návštěvu, konkrétně do Doněcké lidové republiky s ohledem na trvající válečný konflikt od roku 2014, protože spoustu oslovených z okolních států to z důvodu bezpečnosti odmítlo.
Byla jsem velmi zvědavá, jakým způsobem ten válečný konflikt probíhá, protože když jsem se bavila s lidmi v České republice, tak o tom neměl absolutně nikdo povědomí. Mě to teda velice zajímalo, protože je to země, která se nachází kousek od České republiky. Pozvání na návštěvu jsem přijala, přijela jsem do Doněcké lidové republiky, kde jsme měli přímo s paní ministryní (Natalii) Nikonorovou první setkání a jednání. Oni měli obrovský zájem o to, aby se svět dozvěděl, co se tam odehrává, jaké utrpení tam způsobují ukrajinští nacisté rusky mluvícím obyvatelům Doněcké a Luhanské lidové republiky, že tam dochází k genocidě, vyvražďování.
V podstatě mě nejvíce na tom všem docela dostalo to, že toto všechno financuje od počátku i Česká republika a Vláda České republiky. Tzn., že každý občan České republiky přispívá ze svých daní na to, aby se vyvražďovali rusky mluvící občané Doněcké a Luhanské lidové republiky. To mě zarazilo hodně.
Po x dalších návštěvách jsme se domluvili na prohloubení naší spolupráce, aby se konkrétně v Ostravě založilo Zastupitelské centrum Doněcké lidové republiky, protože Ostrava a Doněck byla historicky spřátelená města. Takto jsme učinili. Založila jsem v Ostravě zastupitelské centrum. Bylo to první zastupitelské centrum Doněcké lidové republiky na světě, na tiskovou konferenci dorazilo nějakých 60 novinářů z celého světa, což znamená, že ten konflikt skutečně lidi zajímá, nejenom v České republice, ale vlastně i ve světě, což byla pozitivní zpráva a zpětná vazba, že to dává smysl. Cílem zastupitelského centra bylo především na základě mých pravidelných návštěv v Doněcké lidové republice informovat veřejnost o válečné situaci pravdivě, protože v České republice a vůbec EU mainstream pořád neustále systematicky lže a je tendenční. To znamená, že pravdu se nemáte šanci dozvědět. Takže jsem informovala o aktuální situaci v Doněcké lidové republice.
Samozřejmě jsme tam potom navázali i na kulturní a sportovní záležitosti, ale to už bylo spíš v součinnosti s dalším vývojem naší spolupráce, který mám bohužel ovšem české ministerstvo zahraničních věcí, tedy pan ministr Zaorálek, neumožnil. Je paradox, že stejný soud, který mi schválil Zastupitelské centrum Doněcké lidové republiky, ho na intervenci MZV, konkrétně pana Zaorálka, zrušil. Nebyl tady absolutně zájem, abych to zastupitelské centrum provozovala a veřejně informovala o tom, na čem se podílí mimo jiné i česká vláda, a to za prvé. Za druhé mi bylo sděleno konkrétně u soudu, že údajně vedu paralelně vedle české zahraniční politiky svými četnými návštěvami DLR zahraniční politiku a že tady toto je naprosto nepřijatelné pro českou politickou scénu. Tolik vlastně k naší spolupráci.
Se zavřením zastupitelského centra jsme naši spolupráci nějakým způsobem neukončili, ba naopak. Já si myslím, že pomáhat potřebným ve válce, a ještě když se na tom podílí vaše vlastní země, tak je z hlediska elementární morálky naprosto zásadní věc. Nemám žádnou povinnost podílet se na tom, co tady předvádí česká vláda, což jsem několikrát i na tiskových konferencích, které se vysílaly potom do celého Ruska, sdělila, že jsem se omluvila za ČR, že se stydím za to, co financuje česká vláda a že názor české vlády není názor většiny občanů České republiky. Protože normální slušný člověk se absolutně nemůže ztotožnit s tím, že vaše země z našich daní financuje vyvražďování, genocidu a válku kdekoli ve světě.
Co na vás udělalo největší dojem během opakovaných cest na Donbas?
Od roku 2016 jsem tam s ohledem na spolupráci s Vládou Doněcké lidové republiky jezdila pravidelně. To znamená, že jsem byla většinou 14 dnů v České republice a 14 dnů jsem byla v DLR. Já jsem si vydobyla to, že když jsme se dohodli na spolupráci s Ministerstvem zahraničních věcí Doněcké lidové republiky, v první fázi chci skutečně poznat, jak tam lidé žijí, jaký vliv na ně má válečný konflikt, jakým způsobem probíhá. Bylo to pro mě velice zásadní. To znamená, že jsem si vydobyla přes nevůli tamní vlády to, že budu skutečně žít přímo s těmi lidmi, po těch sklepích, po šachtách, po rozbořených příbytcích, abych do sebe mohla vstřebat jejich životy, tu jejich realitu jako takovou. Protože bez toho není možné potom relevantně informovat kohokoliv o čemkoliv, když v podstatě máte informace zprostředkovaně zase přes další stranu.
Já jsem toho docílila a bylo mi to nakonec teda umožněno. Takže jsem dva měsíce skutečně žila s těmi lidmi, babičkami a rodinami různě po jejich příbytcích a poslouchala jsem příběhy těch lidí a zažívala jsem s nimi ataky a bombardování a všechno, co se tam odehrává. To je naprosto nepřenosná informace, která ve Vás zůstane celý život. V rámci té naší mnoholeté spolupráce jsem samozřejmě procházela i nemocnice, univerzity, školy, dětské domovy plné dětí, které přišly i kvůli Vládě České republiky o rodiny. To jsou všechno informace, které jsem tady následně sdělovala v České republice. Byly důvodem k tomu, že Ministerstvo zahraničních věcí ČR intenzivně pracovalo na zavření Zastupitelského centra Doněcké lidové republiky, protože nechtěli slyšet pravdu: že na Ukrajině od druhé světové války skutečně nebyl vymýcen nacismus, že tam jsou pochody banderovců, že je tam hajlování. V Doněcku, Luhansku jsem se s tím nesetkávala, ale dál na západ je to naprosto běžná praxe. Tam se nejvíce shromažďují skupiny ukronacistů, Pravého sektoru, Azovu a vyznavačů banderovců.
Paradoxně, co mě na tom opravdu kdysi vytočilo hodně, bylo to, že kdysi europoslanec Štětina si do Evropského parlamentu zval hlavy těchto nacistických seskupení a dělal tam z nich veřejně hrdiny, oslavoval, a dokonce jim dával prostor. To je naprosto neskutečné, že v podstatě podpora nacismu a fašismu a jejich propagace se dostala díky tomuto člověku až do Evropského parlamentu, kde si dovolil tyto lidi, tyto lidi nazvat hrdiny.
Samozřejmě jsem z druhé strany viděla realitu a viděla jsem tam, co ty zrůdy páchají rusky mluvícím občanům, jak tam genocida probíhá. Ten kontrast byl pro mě hnacím motorem, že jsem svou práci i přes to těžké období, kdy se nám třeba i v rodině děly hrozné věci – neustále bylo poničené auto, propíchly nám pneumatiky, rozbité sklo, ve schránce jsme měli tři nábojnice se vzkazem, abych toho nechala, abych ukončila spolupráci s Donbasem. Taky jsem si procházela v tom období velice těžkými zkouškami, ale prostě jsem to nevzdala.
Rodina mého pradědečka skončila v Osvětimi. Takže toto téma je v naší rodině velice citlivé a o to hůř teď snáším to, jak vidím, že tato vláda neustále inklinuje k tomu podporovat tyto zrůdnosti. Případně se proti tomu ohradit, jak třeba jsem to udělala já ve svém příspěvku na Twitteru, tak si dovolí na vás podat trestní oznámení a iniciovat orgány v ČR k tomu, aby Vás vyšetřovaly, proč nesouhlasíte s válkou, proč nechcete podporovat nacismus a fašismus. Je to naprosto neskutečné.
Řekněme si to na rovinu, že ta válka je tam od roku 2014 a rozhodně ji nerozpoutala Ruská federace. To jsou opravdu jenom politické a mainstreamové lži a oblbování lidi. Tu válku tam samozřejmě rozpoutaly Spojené státy, jako ostatně všude ve světě. Například teď jsem si přečetla, že čínské velvyslanectví zveřejnilo seznam států bombardovaných Spojenými státy po druhé světové válce. Je to nějakých 20 zemí a upozornilo na to, že je potřeba si uvědomit, kdo je tím globálním nepřítelem a kdo je tím, kdo ohrožuje světový mír, že jsou to Spojené státy. Toto není propaganda, toto jsou fakta. Jo, tady vyjmenovali 20 zemí, které byly bombardovány USA. Já bych chtěla vidět, kolik zemí vybombardovalo od druhé světové války Rusko. Kolik základen má na například NATO, největší globální teroristická organizace na světě? Má tisíce základen po celém světě. Rusko mělo dvě, a to v Sýrii.
Je potřeba ty informace vnímat opravdu pravdivě, relevantně a nebát se. Snažím se lidi pořád, neustále motivovat k tomu, aby se nebáli říkat tu pravdu, protože jestliže se budeme bát, tak to je voda na mlýn toho, co se odehrává aktuálně v České republice. My nejsme žádní dezinformátoři. Dezinformátoři jsou ta druhá strana, která potírá pravost a relevanci všech informací z politických důvodů. Jsou neobjektivní, a to zcela záměrně. Přesně tito lidé vyvolávají obrovskou nenávist a strach ve společnosti. Vyvolala to česká vláda. Řekněme si to na rovinu: česká vláda vyvolává strach a nenávist. Jestliže znemožňuje jedné straně vyslovit svůj názor, zesměšňuje a kriminalizuje lidi, dává prostor jenom té straně, která má naprosto totožnou rétoriku jako ona sama, tak tomu přece nelze říkat demokracie nebo demokratický systém, to v žádném případě.
