Soud byl ukázkou zvůle a arogance vládní moci. Učitelka Bednářová o politickém procesu proti ní
Paní Bednářová, po dvou letech soud potvrdil Vaši nevinu v politické kauze údajného schvalování genocidy. Jak se Vám podařilo ustát tak silný tlak mainstreamu a politiků pětikoalice? Čím si vysvětlujete, že vedení školy, kde jste působila, a část veřejnosti tak ostře reagovaly na Váš subjektivní názor na dění na Ukrajině?
Martina Bednářová: Nejprve bych ráda zareagovala na ten soud, neboť to je vyvrcholení celé kauzy a zároveň názorná ukázka zvůle a arogance vládní moci. Od prvopočátku bylo zřejmé, že jsem se ničeho nezákonného nedopustila, žádný přečin, žádné schvalování genocidy, žádný zločin proti míru. (Naopak - genocidu, která probíhala několik let na obyvatelstvu východní Ukrajiny, jsem velmi ostře odsoudila). Přesto - jednoznačně na příkaz shora - policie „vyšetřila”, že se nejspíš jednalo o trestný čin, a pan státní zástupce Mgr. Richard Petrásek podal obžalobu. Ovšem jeho obžaloba obsahovala pouze demagogické zavádějící výkřiky, postrádala konkrétní výrok, kterým bych se měla čehokoliv dopustit. To mu ovšem vůbec nevadilo, ačkoliv jsme ho na důkazní nouzi a právní nedostatečnost s mým obhájcem JUDr. Kulhavým opakovaně upozorňovali.
Bohužel je známo, že přesně na tomto principu se v současné době, konkrétně od nastolení pětikoaliční vlády, konstruují politické procesy. Důkazy sice nemáme žádné, ale o to budeme hlasitější, urputnější a prolhanější, abychom ty, kteří jsou nám nepohodlní, zlikvidovali. Pro ilustraci kompletní žaloba i naše vyjádření k ní jsou umístěny na webových stránkách společenství PRAK.
To, že je pan státní zástupce Petrásek i se svou obžalobou mírně řečeno mimo mísu, velmi pregnantně zdůvodnila soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 6 Mgr. Klára Jantošová, což panu SZ Petráskovi ovšem nezabránilo podat odvolání plné ideologických výkřiků nahrazujících absenci důkazů. To, že odvolání je pouze snůška nesmyslů a polopravd, ovšem nevadilo ani městskému soudu, a tak prvoinstanční rozsudek zrušil. Následovalo tedy další soudní kolečko, naprosto zbytečné, protože protistraně absolutně nic nepřineslo. Právě naopak. Jako svědek byl pozván žák Jonáš Kroupa a jeho otec František Kroupa, iniciátor celé kauzy a autor trestního oznámení, svědectví těchto dvou lidí pod podrobnými otázkami soudu odhalilo veškeré lži a manipulace, které se pan Kroupa neštítil použít.
Byl potvrzen druhý zprošťující rozsudek, který soudkyně městského soudu paní Mgr. Chaloupková a paní Mgr. Benešová musely, ač na první pohled bylo patrné, že nerady, potvrdit.
Uvést kontext a okolnosti týkající se soudního procesu považuji za nezbytné, protože profesionalitu, objektivitu a spravedlnost v něm nahradila nenávist, rusobofie, snaha nezaobírat se důkazy, které těžce ignoroval jak SZ, tak odvolací soud. U tohoto soudu jsem nečelila žalobě státu podané prostřednictvím státního zástupce, o níž rozhodoval nezávislý soud. Skutečnost byla taková, že jsem se se svými dvěma advokáty bránila vykonstruované žalobě podané patolízalsky snaživým státním zástupcem a současně odvolacímu soudu.
Do toho jste správně zmínili mainstream. To, čemu jsem čelila a čelím dosud, nebyl silný tlak mainstreammédií, to byly lži mainstreamu, v čele se Seznamem, který polovinu informací, které o mně zveřejňoval, vytrhl z kontextu, a druhou polovinu si vylhal. Vylhaná už byla podstata kauzy, kterou Seznam prezentoval jako „učitelka, která popírala válku na Ukrajině”, což samozřejmě je lež, nikdy jsem nic takového neřekla. To pouze redaktoři Seznamu nejsou schopni objektivních a pravdivých informací nebo možná vůbec nejsou schopni uchopit podstatu věci.
Redaktoři z TV Prima číhali před školou, kde už jsem nepracovala, ale jejímž žákem byl můj syn, a v honbě za senzací a sháněním kompromitujících materiálů oslovovali, výstižněji řečeno obtěžovali žáky i bývalé kolegy.
Z vládních politiků na mě házel špínu kdekdo. Jen namátkou si vzpomínám na urážlivé komentáře ministra Gazdíka, (který přesně týden po mé kritice skončil v úřadu i se svým dozimetrickým krypto telefonem), vulgarity ministryně Černochové, ministra Rakušana s trapným až hemoroidálním úsilím vnutit občanům, že zde žádná cenzura neexistuje, a celá řada dalších, kteří si rádi kopli, včetně pana Boba Kartouze – českého elfa, právníka Sokola a mnoha mnoha dalších.
Samozřejmě i ze strany části veřejnosti jsem byla vystavena verbálním útokům, výhrůžkám násilí a smrtí. Seznam zveřejnil všechny mé osobní údaje včetně fotografie, známou se stala rovněž má adresa a mnohé hrozby byly tak agresivní a brutální, že jsem skutečně měla obavy především o svou rodinu. Vysvětlení postojů provládními médii zmanipulované části veřejnosti a současně postoje vedení školy jsou zřejmé. Nedostatek informací a nekonečná protiruská mediální masáž, v případě paní ředitelky se k tomu přidaly ještě elementární historické neznalosti a snaha udržet si své místo za jakoukoliv cenu, i za cenu nejen profesního a lidského selhání.
Plánujete žalovat vedení školy, kde jste působila, a iniciátora procesu kvůli způsobené profesní újmě?
Jeden, resp. dva soudy již v tomto směru proběhly, bohužel pro mne oba neúspěšně. Bránila jsem se proti výpovědi ze zaměstnání. To byl vůbec můj první soud v životě a okamžitě jsem ztratila jakoukoliv víru v tuto instituci. Soudkyně Mgr. Lada Horáková nikoho nenechala na pochybách, jak potřebuje, aby zněl verdikt. Nepřijímala ode mě důkazy, odmítala je protokolovat. Sdělila, že pro pracovní soud není vůbec důležité, jak jsem si vedla po celou dobu své 30leté pedagogické praxe, jaké úspěchy jsem zaznamenala při přípravě dětí k PZ, aj. Naopak. Celou pracovní záležitost postavila na pochybném „odborném” posudku doktora Šíra, který v něm lhal, až se mu od úst, respektive od pera prášilo. Tento posudek je k dohledání rovněž na webových stránkách Praku a rozhodně stojí za to si jej přečíst.
Mimochodem, dr. Šíra známe z médií jako vládního konzultanta v otázkách situace na Ukrajině. Namátkou: v posudku dr. Šír tvrdí, že Ukrajina se nikdy neucházela o vstup do NATO, že není zdokumentován jediný případ, kdy by zemřel na východě Ukrajiny jediný rusky hovořící obyvatel, popírá obsah Budapešťského memoranda i to, že by Rusko Ukrajině zaplatilo velmi velkorysé částky za jaderné odzbrojení. A to vše navzdory mezinárodním důkazům, smlouvám, paktům, videokonferencím. To je radost mít takové odborníky!
Takže stručně shrnuto, v pracovním soudu vůbec nešlo o pracovní záležitosti a respektování Zákoníku práce, ale čistě jen o politiku a záměr zlikvidovat člověka po lidské i profesní stránce a všem pedagogům, kteří by chtěli vést žáky ke kritickému pohledu, názorně ukázat, jak s nimi bude naloženo.
Samozřejmě chci využít všech možností, které mám, abych se dobrala spravedlnosti, a to i vůči iniciátorům procesu. Tuto platformu, mám na mysli soudní, k výměně názorů se svými názorovými odpůrci jsem si nevybrala sama, ale nezbývá mi než na ni přistoupit.
Existují nyní silné lidskoprávní organizace, které mohou zastupovat občany v podobných pomlouvačných procesech?
Netuším. Já jsem sama nezůstala. Z organizací se mě ujalo a velmi pomohlo společenství Prak, a pak mě podpořilo množství lidí, jednotlivců, jako osoby samy za sebe. Ale například takové školské odbory – pokud je třeba považujete za lidskoprávní organizaci, které měly jednat podle mého názoru především, vydaly pouze jakési plytké prohlášení, ale neudělaly pro mne (potažmo pro ostatní učitele) vůbec nic.
