„Ti, kteří nadávali na socialismus, jsou obětí své nenávisti.“ Zbořil o růstu preferencí komunistů
V nedávném rozhovoru prezident Pavel naznačil, že nepověří sestavením vlády nutně tu stranu, která vyjde z voleb jako vítězná. Podle něj je totiž důležitý také potenciál vládu sestavit. Když bereme v potaz souznění prezidenta s Fialovou vládou, je pravděpodobné, že podpoří nikoliv opoziční stranu, ale stranu pětikoalice?
Zdeněk Zbořil: Domnívám se, že bychom dnes těžko hledali politicky vzdělaného občana České republiky, který by nevěřil, že toto prezidentovo naznačení není myšleno vážně. Pan prezident, vzhledem ke svým životním zkušenostem a vzdělání, jistě dobře ví, co to byla Gottwaldova „obrozená Národní fronta“ v roce 1948. A také, jaký význam měla změna Ústavy ČSSR v roce 1960 a její důležitý paragraf o „vedoucí úloze strany“, tehdy KSČ. Ústavní státní převrat Pavla Rychetského v roce 2021, který obrodil politický systém a podle jednoho z hagiografů Petra Fialy (Jaro Creative in medium.cz) a usměrnil ve volebním procesu více než milion hlasů. I to bylo pokračováním tradice, která, i když si to někdy nechceme přiznat, je součástí české politické kultury.
A kdyby to nakonec skončilo jinak, než si dnes dočasně na Pražském hradě působící polovojenská, polocivilní a polotajnosnubná nápověda myslí, dal by se vymyslet jistě nějaký jiný trik, aby to nakonec dopadlo tak, jak by to dopadnout mělo. A nemusíme pochybovat ani o tom, že politická, dnes dokonce už i z fondů EU podporovaná publicistika, by našla slova chvály pro moudrost voličů a volených, kterou etymologické souvislosti od trojhláskového kořene těchto slov dávno nezajímají.
Snad jen to poetické slovo potenciál by mohlo toto modus potentialis nabýt epistemické nejistoty, ale i pak by možná stačilo vyžádat si posudek nějakého na slovo vzatého odborníka a ke všemu ochotného experta a ten už to nějak dopíše a odpřednáší.
Prezident Pavel ve středu podepsal novelu zákona, která zavádí korespondenční hlasování. Pomůže tento krok Fialově vládě udržet se u korýtek?
Nemusíme mít hned obavu, že to s tímto zákonem dopadne jako s těmi problémy s digitalizací všeho možného, ale přece jenom se to hned nemuselo zkoušet na lidech. Nebo alespoň na nějakém pokusném vzorku. Co když si naši krajané roztroušení po celém světě budou myslet, že když budou moci volit, budou také muset plnit povinnosti občanů České republiky a třeba hájit její nesamostatnost se zbraní v ruce. Nepochybuji, že by mnozí v zahraničí se pohybující krajané této možnosti využili, ale je také možné, že ti, kteří jsou poschováváni po různých ostrovech, poloostrovech a tajemných krajinách třeba jen kvůli placení daní, budou pořizování těchto volebních seznamů považovat za zásah do svého soukromí. A to nemluvíme o těch, jako je třeba pan Radovan Krejčíř, kteří jsou na útěku ze svých dočasných domovů někde za mřížemi, by naopak ve svých opuštěných českých domovech volit chtěli, a předpokládám, že do toho nějakou tu korunu investovali.
A konečně, nikoliv však na posledním místě, by se korespondenční volba měla dostat z dosahu digitalizačních mágů a la Ivan Bartoš, mohlo by to stát spoustu financí unikajících do neviditelných asertivních politických sekt a jejich stejně tajemných fondů. Snad ani dozor nad tím vším by nemusela mít parta okolo státem podporovaných digilizátorů, to bychom se nemuseli konečných volebních výsledků hned tak dočkat.
K čemu povede setrvání ničivé ekonomické a sociální politiky současné vlády v příštím volebním období? Může podle Vás způsobit sociální výbuch?
Asi vás překvapím, ale té ničivé politice vlády rozumím trochu jinak než vaše redakce. Samozřejmě, že při některých rozhodnutích vlády, parlamentu, ale i chování státní administrativy, člověk propadá beznaději. Ale také máme svoje zkušenosti s našimi pappenheimskými. Jak jednou říkal neslavně známý ministr a středočeský hejtman Bendl, když se ho někdo ptal, co bude dělat, až to praskne. Pronesl magická slova: „Půjdu hrát golf.“ Navíc si myslím, jak říkal Tomáš Baťa, že nemáme nadávat na národohospodářské zločiny, ale sami na sebe. Nejde o ekonomickou vědu, ale o devastaci morálního charakteru celé společnosti. Kdo kradl dřív, bude krást dál, jen se tomu bude trochu jinak říkat. Třeba covidová past, válka na Ukrajině, emigranti a šedá, nebo dokonce už i černá ekonomika. Kdo se naučil krást a loupit, se přece nebude učit chodit do kostela a rozdávat milodary.
Navíc se nemuseli tehdy, kdy se ještě nedělala ekonomie podle nositelů Nobelových cen, ale studovaly národohospodářské soustavy, stačil na to jeden talentovaný švec. Takže kdyby náhodou na tu revoluci došlo, přimlouval bych se slovy zakladatele našeho státu – nechť je to revoluce hlav a srdcí.
Strana KSČM získala v nedávných průzkumech více než 5 %. Je možné, že se strana dokáže vrátit do parlamentu? Jaký je důvod obnovení zájmu voličů o tuto stranu?
Je to jistě zajímavý fenomén a podle mého názoru k tomu došlo hned z několika
důvodů. Nomenklatura demokratury podcenila a přehlédla individuální schopnosti a politické nadání Kateřiny Konečné. V neposlední řadě její vzdělání a talent. Za druhé všichni ti dnes lepší tak dlouho nadávali na léta socialistického budování, že se sami stali obětí své nenávisti. A když se najednou ukázalo, že to s tím srovnáváním minulosti a současnosti není jednoduché, přidávali negativní emoce. Tak se sami usvědčili ze svých lží a hlouposti.
Představa, že Vladimir Putin řídí ze samotného Kremlu naše kroky, je stejně naivní jako hloubka neznalosti všeho, co se okolo nás děje. Denně se v ČT ukazují jako symboly komunismu Rudé náměstí v Moskvě, mauzoleum a Chrám Vasila Blaženého nebo dokonce jen vládní budovy, což má opačný efekt, než stratégové českých informací zamýšlejí. Jen občas vykoukne na ČT panorama Moskva City, o kterém si mnoho lidí na našem politickém záhumenku myslí, že jsou to potěmkinovské vesnice.
To, že si dnes někteří lidé citují kdysi vysmívaná veřejná vystoupení Milouše Jakeše a Miloslava Štěpána, není záležitostí ruské rafinované strategie nebo nedostatečností nějakého lektora protiruské propagandy, ale jen a jen politické nevzdělanosti dnes tak arogantních reprezentantů moci. A mimo jiné i tím, že historická, sociologická a politologická studia byla degradována na agitaci a kázání těch, kteří sami sebe považují za jediné pravdomluvné, všemu rozumějící a zlatoústé.
Možná, i kdyby si někdo z nich přečetl sine ira et studio, tj. bez hněvu a zaujetí, Leninův spisek Imperialismus jako nejvyšší stádium kapitalismu, který vznikl v roce 1916/7 na základě studia prací Hobsonova Imperialismu (1902) a německo-rakouského finančního ekonoma Rudolfa Hilferdinga (1912), mohl by se zamyslet nad svou nedostatečností. Je to sice starobylé čtení, ale to, o čem se v něm píše, je věčně zelené.
Možná resuscitovaní komunisté získají v necinknutých volbách dokonce více než potřebných 5 %. Ale cestu do parlamentu jim usilovně zametají ti, kteří si myslí, že jsou jejich největšími nepřáteli. Z našich dějin tuto pýchu známe docela dobře. Kdo by to dokázal vyjádřit lépe, než autor slov – modleme se k Bohu, aby je u té jejich blbosti zachovati ráčil!.