USA by nevadilo, kdyby se náš cíp Evropy změnil v radioaktivní poušť. Štefec k vojákům na Ukrajině
Státníci připustili vyslání vojáků na Ukrajinu. Podle slov Pavla by neměly být uzavírány možnosti podpory Ukrajiny. Vyzval k rozšíření forem pomoci, včetně možné přítomnosti vojáků na Ukrajině. Apeloval, aby se státy neomezovaly tam, kde nemusí. Jak tato slova vnímáte?
Jaroslav Štefec: Pavel pomáhá otevřít další Overtonovo okno, spočívající v legalizaci sice známé, ale zatím před veřejností mediálně zastírané reality trvalé přítomnosti vojáků mnoha zemí NATO na Ukrajině, podle všeho většinou příslušníků americké, polské, francouzské a britské armády. Skutečných vojáků a specialistů, vykonávajících odborné činnosti související s obsluhou, programováním a naváděním západních zbraní, tedy nikoliv žoldáků. Jeho slova úzce navazují na dvě prohlášení, která sice zazněla na protilehlých stranách Atlantiku, ale byla až vzácně synchronizována.
Nejprve v únoru na konferenci evropských lídrů, zabývající se podporou Ukrajiny, francouzský prezident Macron prohlásil, že země NATO by měly „oficiálním způsobem“ vyslat své jednotky na Ukrajinu. Jeho slova vzápětí odmítla řada členů aliance, včetně USA, Německa, Velké Británie a kupodivu i ČR. Odmítavě se vyjádřili i generální tajemník NATO a vedení EU. Francouzské úřady promptně reagovaly vysvětlením, že prezident byl špatně pochopen a že to tak nemyslel. Což ovšem Macron obratem přebil prohlášením, že svá slova o možnosti vyslání vojáků NATO na Ukrajinu pečlivě zvážil a trvá na nich.
Vzápětí na to americký ministr obrany Lloyd Austin během slyšení ve Sněmovně reprezentantů USA prohlásil, že porážka Ukrajiny může způsobit vojenský konflikt mezi NATO a Ruskem. Doslova prohlásil: „Upřímně řečeno, pokud Ukrajina padne, opravdu věřím, že NATO bude bojovat s Ruskem.“
Je zvláštní, že stejně jako Macron, i Austin v této souvislosti hovořil o NATO, nikoliv o USA. Může to být jasný signál, že USA se války v Evropě nehodlají zúčastnit. Logicky nechtějí riskovat jaderný konflikt s Ruskou federací a spíše budou z vpovzdálí sledovat, jak se krvácející Evropa utápí v ekonomickém a sociálním chaosu. Mám dokonce pocit, že by současné americké administrativě vůbec nevadilo, kdyby se zejména náš cíp Evropy změnil na desetiletí v radioaktivní poušť. Přesně v duchu až neskutečně vizionářské novely Ilji Erenburga Trust D. E.
Za jakým účelem podle vás prezident Pavel připouští podobnou eskalaci?
Je celkem jasné, že program „omezené vojenské pomoci“ NATO selhal a ukrajinská armáda s vysokou pravděpodobností směřuje k porážce. Existuje důvod předpokládat, že bez přímého zásahu NATO jsou vyhlídky ukrajinských ozbrojených sil extrémně negativní. Co se ale stane, pokud Rusko skutečně dosáhne svých cílů, konflikt do roka skončí a my jako Západ budeme nuceni přiznat prohru?
Každý skeptik v jakékoli vládě a parlamentu bude mít právo říci: „Pomáhali jsme jako NATO Ukrajině tři roky, a přesto jsme nedokázali ničeho dosáhnout. Má cenu dál utrácet šílené množství peněz za kolektivní bezpečnost, která nefunguje?“ Pro současné politické reprezentace řady zemí EU a NATO je to nepřijatelné. To platí zejména pro země a vlády, které aktivně podporovaly kyjevský režim už před rokem 2022. Právě tyto země, mezi něž patří i ČR, tvoří dnes skupinu evropských „jestřábů“, obhajujících přímou účast NATO v konfliktu.
Pokud chcete skutečně pátrat po účelu toho, co Petr Pavel říká, musíte si uvědomit, že pouze opakuje to, co mu vkládají do úst jeho poradci, především Petr Kolář. Pavel se podle mého názoru stal díky politické nezkušenosti a naivitě lehce manipulovatelnou osobou, která plní v EU roli pomocné hlásné trouby záměrů USA. V tomto smyslu je v rámci členských zemí také vnímán. Čili jeho slova nemají jiný cíl, než dát najevo, jak situaci aktuálně vnímají USA. A Američané jak jsem už uvedl, svou prohru na Ukrajině nehodlají za žádnou cenu připustit.
Pokud by za nějakých okolností došlo k zahynutí těchto vojáků pro výcvik na Ukrajině, vedlo by to k aktivaci čl. 5 Severoatlantické smlouvy?
Dovolím si zde krátce připomenout znění uvedeného článku v autorizovaném překladu ze stránek Ministerstva obrany ČR:
„Strany se dohodly, že ozbrojený útok proti jedné nebo více z nich v Evropě nebo Severní Americe bude považován za útok proti všem, a proto se dohodly, že dojde-li k takovému ozbrojenému útoku, každá z nich uplatní právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu uznané článkem 51 Charty Organizace spojených národů a pomůže napadené straně nebo stranám tím, že sama a v součinnosti s ostatními stranami neprodleně podnikne kroky, které bude považovat za nutné, včetně užití ozbrojené síly, s cílem obnovit a udržet bezpečnost v severoatlantické oblasti.“
Článek není v úplném znění, ale uvedená část je plně relevantní uvedenému dotazu. Z textu plynou dvě základní fakta. Za prvé, aby mohl být aktivován, musí dojít k ozbrojenému útoku na člena aliance (což je samozřejmě velmi pružný pojem). A za druhé, signatářské země nejsou povinny ani v případě vojenského útoku přijít napadené zemi automaticky na pomoc vojenskou silou. Článek je koncipován tak, že ani přímé napadení signatáře smlouvy nezavazuje ostatní země aliance k vojenské pomoci, pokud jejich vedení usoudí, že to není potřebné, účelné, nebo bezpečné. Nakolik je tedy jeho neustálé vzývání a oslavování našimi politiky opodstatněné, to nechť čtenáři posoudí sami.
To je také důvod, proč diskuse o aplikaci článku 5 v tomto případě naprosto postrádá smysl. Dokonce ani likvidace sebevětšího kontingentu vojsk NATO na Ukrajině za použití jakýchkoliv zbraní včetně jaderných nezavdává příčinu k jeho aktivaci. Což sice umožňuje nasadit na Ukrajině vojenské jednotky „koalice ochotných“, vzniklé za účasti ministrů obrany „zainteresovaných“ zemí na vojenské základně Tapa v Estonsku 19. ledna 2023, ale zároveň to umožňuje ostatním členským zemím v případě jejich likvidace a žádostí o pomoc pokrčit rameny a sdělit státům této koalice „váš problém, neměli jste tam lézt“.
Spojeným státům, největší a nejsilnější zemi NATO, tento článek v případě přímého konfliktu mezi RF, jejími spojenci a NATO v Evropě naopak otevírá možnost účastnit se pouze humanitární pomocí, případně dodávkami zbraní (samozřejmě na principu „Lend-Lease Act“). Víc k tomu asi není co dodat.
