USA si zvykly na tvrdé jednání. Ne na to, že někdo vše odkývá. Vondráček k zákazu dovozu čipů do ČR
Vláda Fialy prosazovala proamerickou politiku. Byla podepsána smlouva o vojenské spolupráci se Spojenými státy a uzavřen kontroverzní šestimiliardový kontrakt na nákup letounů F-35. Proč to nepomohlo a USA přes to všechno učinily toto rozhodnutí?
Tohle je jednoduché. Když dáváte všechno a nic za to nežádáte, pak se nemůžete divit, že vás nikdo nebere vážně. Fialova vláda podepisovala smlouvy, nakupovala drahou americkou techniku, ale zapomněla na to nejdůležitější – bránit zájmy svého národa. Spojené státy, které si zaslouží respekt zejména pod vedením Trumpa, jsou zvyklé na tvrdé jednání. Ne na to, že vám někdo všechno odkývá a myslí si, že tím získá výhodu. To není byznys, to je slabost. Češi mají na co být hrdí, musí si ale vážit sami sebe a jasně si stát za svým. Když jdete do hry s pravidlem ‚všechno pro vás, nic pro nás‘, nemůžete očekávat respekt. To je pravda, ať už jde o obchod, nebo o diplomacii.
Vláda plánuje jednat s Trumpem o zrušení omezení vývozu čipů. Jaké jsou její šance na úspěch?
Šance? To je otázka, co do toho Fiala přinese na stůl. Pokud bude česká vláda dál jednat jako poslušný žák, šance jsou nízké. Podobně, jako když Fialova vláda všechno odkývala v Bruselu, ale lepší portoflio pro svého eurokomisaře nakonec získali Orbán i Fico. Ale pokud naše vláda ukáže odvahu, představí jasnou strategii a nabídne oboustranně výhodné řešení, pak by se mohlo něco stát. Potřebujete lídry, kteří rozumí tomu, že obchod je o vzájemném prospěchu, ne o podřízenosti. Fiala by si měl vzít příklad z lidí, kteří se nebojí tvrdě hájit svůj národ. Jinak to bude jen další velké očekávání a nakonec ztráta času.
Jak toto rozhodnutí ovlivní jednotný trh EU? Postaví se Brusel za členské státy?
Brusel je jedním velkým problémem. Když se někdo snaží vyjednat výhody pro svůj stát, EU okamžitě skočí a začne mluvit o jednotě, regulacích a pravidlech. Němci či Francouzi si ale většinou stejně nakonec prosadí svoje a od nás se čeká, že to budeme tolerovat. Kde je ta jednota, když některé země profitují a jiné trpí? Pokud Česko získá něco navíc, Brusel to každopádně bude kritizovat – tak to funguje. My to pak buď ustojíme, jako to dokážou ustát Maďaři, nebo se zase nikam nepohneme. EU jde více o udržení své vlastní kontroly, než jí šlo o blaho členských států. Takže jaké je řešení? Postavit zájmy národa na první místo, Česká republika na prvním místě. Nebát se říct: ‚Toto je dobré pro nás, a pokud se to Bruselu nelíbí, je to jejich problém’. Suverenita není kompromis. A pokud nám někdo chce v suverenitě bránit, pak je čas zvažovat jiné cesty a jiné partnery.
Děkujeme za rozhovor!
