Využití ruských aktiv povede k eskalaci. Nedošlo k tomu ani za druhé světové války, varuje Turoňová

Před summitem EU v Bruselu Viktor Orbán prohlásil, že právě tento týden je rozhodující: buď nastane mír, nebo bude válka na Ukrajině pokračovat. Jak hodnotíte současnou fázi jednání? Co podle vás určí vyjednávací pozici Kyjeva a EU?

Mnozí evropští a unijní politici spojili své kariéry s podporou Ukrajiny a se slibem voličům, že Ukrajina ve válce zvítězí. Tyto sliby se ale nehorázně prodražují a Evropská unie už nemá prostředky, ze kterých by mohla kyjevský režim financovat. Otevřeně to Evropanům odmítá přiznat. Místo toho stupňuje propagandu a boj proti vnitřní opozici. Probíhající válka nyní poskytuje Komisi záminku pro využití zmrazených ruských aktiv a tím oddálení rozpočtové krize. Uvidíme, zda se evropští politici budou rozhodovat v otázce míru nebo války podle předchozích slibů či podle ekonomické výhodnosti.

Slovensko, Maďarsko a Česká republika se staví proti použití zmrazených ruských aktiv k poskytnutí půjčky Ukrajině. Premiér Babiš prohlásil, že Česká republika nemá peníze na finanční podporu cizího státu. Slovenský premiér Robert Fico prohlásil, že Ukrajina přijde o miliony dolarů, které pomohou budovat Evropskou unii. Co si o tom myslíte?

V minulosti bylo celkem běžné, že různé strany konfliktů zmrazovaly aktiva svých protivníků. Situace, kterou sledujeme dnes, je však závažnější a jde dál, než bylo doposud zvykem. Evropská unie chce ruská zmrazená aktiva použít, což je praxe, která se nevyužila ani během druhé světové války. Doposud se pro pomoc Ukrajině využívaly jen úroky z těchto aktiv, nyní se má jednat o jejich zcizení. Situace je o to nebezpečnější, že jde o aktiva vítězící strany. Ze strany EU je to krok k eskalaci konfliktu, nikoliv k mírovému jednání. Každý, kdo myslí vážně jednání o míru, se musí proti použití zmrazených ruských aktiv rázně ohradit.

Mohla by se otázka financování Kyjeva stát společnou platformou pro užší spolupráci mezi těmito zeměmi V4 a posílení jejich pozice v EU?

Považuji za nutné, aby státy střední Evropy začaly spolupracovat a společně vytvořily tlak na bruselské centrum. Financování války na Ukrajině by mohlo být jedním z témat, na kterých se tato spolupráce rozvine. Ale není zřejmé, že by se k tomu chtělo připojit Polsko. Další téma, které se aktuálně nabízí, je odmítnutí migračního paktu a emisních povolenek ETS II. Je zřejmé, že se Evropská unie hodnotově štěpí a podle všeho je bod zlomu právě ve střední Evropě. To je pro náš region nebezpečné, ale současně nadějné.

Generální tajemník NATO Mark Rutte minulý týden v Berlíně prohlásil, že NATO musí zabránit válce, „jako ji zažili naši prarodiče a praprarodiče". Proč vedení NATO nadále vyhrožuje nevyhnutelným konfliktem, aniž by udělalo alespoň něco pro jeho deeskalaci?

V posledních letech jsou Evropané vystaveni permanentnímu tlaku a strachu z budoucnosti. Začalo to v období covidu a pokračuje to válkou na Ukrajině. Obě tyto události souvisejí s proměnou dosavadního světového mocenského uspořádání. Tyto proměny se odrážejí i na organizaci, jakou je NATO. Ukazuje se, že nejde o homogenní celek, ale že se zde mísí různorodé tendence. S velkou pravděpodobností spěje NATO k rozpadu či alespoň k marginalizaci. Zatímco USA přistupují k jednání o míru seriózně a snaží se konflikt mírnit, evropští představitelé počítají spíše s eskalací, na kterou mentálně připravují své občany. Jestli bude NATO nástrojem míru nebo eskalace, ukáží následující měsíce.

Děkujeme za rozhovor!