Hegemonie Západu skončila. Je nutné jednat se všemi jako rovný s rovným. Vidlák o rozhovoru Carlsona
Pane Sterziku, co podle Vás chtěl Putin říci západnímu publiku?
Putin západnímu publiku sdělil svůj pohled na svět, politické i bezpečnostní otázky. Novináři u nás hned začali řešit, v čem přesně Putin lhal, a chytali se každé droboučké nepřesnosti v jeho výkladu dějin. Ale bylo to úplně zbytečné. Putin prostě řekl, co dělá a proč to dělá. Řekl, co chce a co nechce, proč to chce, a že bude ve své politice pokračovat.
Jakou myšlenku v tomto rozhovoru považujete za stěžejní?
Víte, ten rozhovor byl pro mě vlastně docela fádní. Vladimir Putin svůj výklad dějin i politiky říkal už mnohokrát. Já se nedozvěděl nic moc nového. Stejně tak si nejsem jistý, jestli mělo smysl říkat americkému publiku, kdo byl Bohdan Chmelnický nebo Rurik. Pochybuju, že to tam někdo vůbec pochopil. Kdo se trochu orientuje v ruských reáliích a aktuální politice, ten musel být zklamán, protože se nic nového nedozvěděl.
Pro mě byla stěžejní řeč těla. Putin hovořil sebevědomě, byl uvolněný, trochu Tuckera poučoval jako učitel nezbedného žáčka a celým rozhovorem se jako červená nit táhlo, že Rusko si věří. Vede válku proti celému Západu i NATO, ustálo sankce, na bojišti si vede poměrně úspěšně a vlastně už přemýšlí, jaký bude svět po válce.
V otázce bezpečnosti Putin prohlásil, že chceme-li, aby byl svět jednotný, je potřeba, aby byla společná bezpečnost. Podle státníka se jedná o zásadní podmínku pro stabilní, udržitelný a předvídatelný svět. Co si o tomto tvrzení myslíte? Jak to lze realizovat?
PAX Americana skončil někdy po roce 2000. Do té doby rozhodovaly USA, kdo je zlý a kdo je hodný. USA rozhodovaly, jak budou vypadat podmínky soužití ve světě. Po jedenáctém září, které z největšího světového věřitele udělalo největšího světového dlužníka, už je všechno jinak. Východ i jih zvedly hlavu a začaly prosazovat své zájmy, klidně i na úkor Západu.
Putin v podstatě řekl, že západní hegemonie skončila a vojenská a hospodářská hrozba Západu už nefunguje a pokud nechceme všichni žít v nepředvídatelném a nebezpečném světě, bude nutné jednat se všemi jako rovný s rovným.
Upřímně, já osobně si myslím, že multipolární svět nebude zrovna klidným místem. Impérium zmizelo a když zmizí hegemon, každý si snaží vydobýt své místo na slunci. Většinou to znamená víc rvaček a problémů spíše více, než méně. Zatím zlatý věk dějin nastal vždycky, když impérium porazilo jednotlivé soupeře a donutilo je ke vzájemnému míru. Proto si myslím, že nejbližší budoucnost bude vypadat spíš jako za stěhování národů než jako za císaře Marka Aurelia.
Na českých sociálních sítích tento rozhovor většina komentátorů a mainstreamových novinářů zesměšňuje jako angažovaný a nudný. Proč se tito kritici emotivně vyjadřují o rozhovoru na úkor jeho obsahu?
Protože rozhovor nabourává jejich pracně vyrobené narativy o šíleném Putinovi a ještě šílenějším Rusku, se kterým se nikdo nebaví a co nevidět bude poraženo. Nic z toho není pravda. Rusko není poražené, Putin není šílený, a co hůř, je mu úplně jedno, co si o něm myslíme.
Může podle Vás být rozhovor Carlsona inspirací pro novináře z Evropy? Dovedete si představit, že o setkání s ruským prezidentem v podobném formátu bude usilovat někdo z českých / evropských žurnalistů?
Byl bych rád, kdyby se našel nějaký novinář, který by byl větším znalcem ruských reálií než Tucker Carlson a položil by lepší otázky. Škoda třiceti minut času o ruské minulosti. Prakticky vůbec nezaznělo, jak si Putin představuje budoucnost. Jak tu ruskou, tak třeba i ukrajinskou a evropskou. Mně osobně by třeba zajímalo, jestli má Putin vybraného nějakého svého nástupce, kterého národu doporučí jako pokračovatele svého odkazu. Za několik let to bude aktuální otázka. Zajímalo by mě, jak si Putin představuje budoucnost Ukrajiny a kde by měly být hranice.
Zkrátka a dobře, bylo by dobré, kdybychom se dočkali rozhovoru s ruskou hlavou státu s novinářem, který Rusko trochu zná.
