Česká podpora Ukrajiny není z altruismu. Jde o vystupňování proxy tlaku USA na Rusko, míní Kobza
Ministr zahraničí uvedl, že pokud Ukrajina má evropské aspirace, je „v českém zájmu, abychom měli Ukrajinu co nejblíž“. Lze pochybovat o tom, že vstup Ukrajiny do EU bude pro Českou republiku přínosem, což ukázala situace kolem ukrajinského obilí. Proč podle Vás Lipavský trvá na členství Ukrajiny?
Jsem toho názoru, že jeden z hlavních důvodů, proč chtějí eurofederalisté typu Jana Lipavského rozšířit EU nejen o Ukrajinu, je snaha o maximální omezení pravomocí a kompetencí jednotlivých členských národních států. Protože s rozšířením EU o Ukrajinu a státy západního Balkánu je neoddělitelně spojen tlak na zrušení jednomyslného rozhodování v orgánech EU v několika málo zbývajících oblastech typu zahraniční a bezpečnostní politiky. Zastánci rozšíření argumentují tím, že když bude cca 40 členských států, musí se už vždy rozhodovat většinovým hlasováním.
Z vojenského ani bezpečnostního hlediska rozhodně není v zájmu ČR mít v blízkosti zemi, kde od roku 2014 na Donbasu zuří občanská válka, která je rozdělená, kde západní Ukrajina bojuje proti armádě Ruska na východě, kde vládne korupce a kde i západní politici přiznávají, že cca 1/3 zahraniční pomoci je rozkradena (což je podle mne dost optimistický odhad). Vstup do EU by ukrajinskému organizovanému zločinu otevřel dveře do Evropy a to již z ohledu na naše občany nelze připustit. Nezřízená podpora Ukrajiny není proto z nějakého altruismu a sympatií k tomuto státu, ale jako vystupňování proxy tlaku zejména USA na Rusko.
To jsou zřejmě cíle pana Lipavského a dalších politiků koaličních stran, kterým jsou české - i jakékoli jiné - národní zájmy na překážku jejich oddanosti EU a USA.
Ministr poznamenal, že Ukrajina hodlá změnit 500 zákonů tak, aby byla připravená na vstup do EU. Proč má současné vedení Ukrajiny, známé svou korupcí a zanedbávajícím plnění Minských dohod, kredit důvěry české vlády?
Ta prezentovaná zaslepená „důvěra“ naší koaliční vlády, která nebere v potaz objektivní realitu vývoje na Ukrajině od doby Budapešťských protokolů, je skutečně zarážející. Pravděpodobně jde o pokyn protektorů naší vlády z Berlína a Washingtonu. S českými národními zájmy to nemá nic společného. Právě naopak. Vstup Ukrajiny do EU bude mimo jiná rizika, o kterých jsem se zmínil výše, také znamenat zaplavení unijního a českého trhu nejen nekvalitnímu komoditami a potravinami z Ukrajiny, ale také zaplavení našeho pracovního trhu Ukrajinci ochotnými přes agentury pracovat za nízké mzdy, což bude dále srážet již tak nízké platy českých zaměstnanců. Nemluvě o nárůstu pouliční kriminality a tím snížení bezpečnosti našich obyvatel (především žen), jak ukazuje vývoj poslední doby. Tyto jevy by podle mne vstup Ukrajiny do EU nevyhnutelně doprovázely.
Ozdravný balíček státního rozpočtu zvedl daně na značný počet základních potravin. Domácnosti přijdou o daňové slevy a vyrostou ceny energií kvůli zrušení dotací. Přitom vláda deklaruje podporu Ukrajině, dokud ji bude potřebovat, a také cíl návratu k hranicím z roku 1991 (Toto přání zaznělo na summitu Krymské platformy). Je to racionální poselství za současné hospodářské situace? Jaké perspektivy vidíte pro návrat Ukrajiny k původním hranicím?
Vláda svými kroky systematicky ožebračuje české zaměstnance, živnostníky, důchodce a rodiny s dětmi, a to od svého nástupu. Nemůže to už být náhoda. Zároveň ale nic nedělá proto, aby pouze ušetřila výdaje rozpočtu, resp. aby posílením kupní síly obyvatel zvýšila domácnostní spotřebu a tím získala dodatečné příjmy. Tím by mohla zpomalit hrozivé zadlužení státu. Je to důkaz, že opravdu nerozumí základním principům národohospodářství. Schodek státního rozpočtu totiž meziročně nijak neklesá - a nové příjmy vláda obratem ruky doslova vyhazuje (tedy česky řečeno si půjčuje) na dva základní okruhy věcí: podpora Ukrajiny a Ukrajinců žijících v Čechách a nákupy enormně předražené a nepotřebné vojenské techniky v USA. Je dobré si připomenout, že naši občané, už tak ožebračovaní vládou, nebudou chtít se svými dětmi hladovět ve prospěch Ukrajiny.
Perspektivy návratu Ukrajiny do původních hranic před rokem 2014 považuji za nulové z několika důvodů. To by totiž znamenalo opětovné rozsáhlé masakry obyvatel Donbasu ze strany (nyní Západem výborně vyzbrojené) ukrajinské armády, jak k nim docházelo po roce 14 a tím pádem opět rozhoření zoufalé občanské války.
Představa, že by se Rusko vzdalo své základny v Sevastopolu ve prospěch Američanů a zbavilo se tak přístupu do Středomoří, je za hranicí absurdního humoru. Deklaraci Krymské platformy můžeme proto považovat jen za zbožné přání…
