Sak: V diktatuře je moc zjevná, v současném systému je skrytá za demokratickým obalem
Podle výsledků průzkumu AboutPeople na objednávku analytické společnosti Progressive Lab se každý pátý Evropan domnívá, že v určitých případech může být diktatura výhodnější než demokracie (22 %). Studie byla provedena v pěti zemích (Velká Británie, Řecko, Francie, Švédsko a Rumunsko). S čím podle Vás tento výsledek souvisí? Může svědčit o rozsáhlé krizi demokracie v Evropě?
Výsledky takovýchto výzkumů je třeba brát s rezervou. Nejen občané, ale ani politici neví, co je demokracie. Pouze používají tento pojem jako zástěrku pro své vládnutí. Demokracie neexistuje v Česku, a s největší pravděpodobností ani v zemích, v kterých byl prováděn výzkum. Toto tvrzení lze každodenně dokládat fakty.
Stát si ustavila společnost, aby zajišťoval společnosti a občanům některé funkce. Stát má sloužit lidem. V žádném případě nemá stát určovat lidem co si mají myslet či říkat, anebo je dokonce trestat za to, co si myslí a říkají. Nejvyšší státní zástupce, bývalý vojenský prokurátor, komunistický antikomunista Igor Stříž z televizní obrazovky prohlásil, že kdo bude mít jiné názory než vláda, tak bude trestně stíhán se sazbou až 3,5 roku vězení. To jsem nezažil ani v padesátých letech, které mají tu nejhorší pověst. Andrej Babiš v předvolební kampani prohlásil: „Nepřipustím konání referenda …“ To je jako by prohlásil, nepřipustím demokracii, nepřipustím vládu lidu. A je jedno na jaké téma se má referendum konat. Vláda má vykonávat vůli lidu a ne určovat, co lid smí či nesmí.
Jsem přesvědčen, že ve výzkumu lidé reagovali na politickou realitu, a ne na demokracii. Myslím, že skutečnou demokracii by chtěli i ti, kteří údajně chtějí diktaturu. Jaký je rozdíl mezi současným politickým systémem v těchto zemích a u nás a diktaturou? V diktatuře je moc zjevná, zatímco v současném politickém systému je diktatura skrytá za demokratickým obalem, přičemž kryptokracie, skutečná moc za oponou, má mocenský proces pevně pod kontrolou.
Co by se změnilo diktaturou v Evropské unii? Pouze to, že by subjekt moci byl transparentní oproti současné totalitní diktatuře, která je v Evropské unii zamlžena a nikdo není za nic odpovědný. Po 1. světové válce alespoň monarchové Německa a Rakouska –Uherska přinesli odpovědnost za rozpoutání světové války pádem monarchií. V současnosti se Evropa rozkládá před očima, aniž by kdokoliv nesl odpovědnost.
Vaší formulaci „krize demokracie“ považuji za eufemismus, protože ve skutečnosti nemůže být v krizi něco co neexistuje. Diktatura by měla jednu přednost, byla by zjevná, oproti současné, skryté za demokracií.
Zároveň je samotná EU dlouhodobě diktaturou, byť v drahém kostýmu „liberálních hodnot“ a „lidských práv“. Možná právě toto rozčarování z „demokracie na papíře“ živí poptávku po alternativě?
V současnosti je klíčovou dimenzí ovládání lidí mysl člověka. Přes lidskou mysl prosazuje kryptokracie fiktivní realitu a odvádí člověka od skutečnosti. Jednou z rovin ovládání mysli je ovládání pojmů. To znamená vkládání jim falešného obsahu. Přes líbivý pojem snadněji dostanou obsah do mysli člověka. Příkladem je liberální demokracie, která není ani demokracií a není ani liberální. Kdo tomu nevěří, ať se podívá do spisů zakladatele liberalismu J. S. Milla a dalších.
Představitele často mluví o hodnotách a hodnotové politice, avšak podle toho, v jakých souvislostech o hodnotách mluví, je zřejmé, že neví, o čem mluví. Je politika D. Trumpa k Venezuele hodnotová? Ovšem, protože ropa je pro něho hodnotou. Je politika Evropské komise hodnotová v případě svobody slova? Není, protože svými aktivitami destruuje svobodu slova Evropanů.
Odpor Evropanů vůči Evropské unii není dle mého názoru primárně ideologický, ale vychází z reality. Evropanům se žije čím dál hůře a příčina je jasná, je to politika Evropské unie. A je víceméně jedno, zda příčinou této politiky je nekompetentnost, hloupost, nevzdělanost evropské komise a jejího aparátu či poslušnost vůči požadavkům kryptokracie.
Mezi Řeky 76 % dotázaných vyjádřilo nespokojenost s fungováním demokracie ve své zemi, zatímco ve Francii tento ukazatel činí 68 % a v Rumunsku 66 %. Co podle Vás přispívá k tak vysokým číslům? Mohlo v Rumunsku sehrát roli anulování výsledků prezidentských voleb kvůli údajnému „zahraničnímu vměšování“?
V těchto třech zemích se markantně, bez příkras ukázalo, že podle demokratických pravidel se hraje pouze pokud to vyhovuje kryptokracii. To způsobilo, že větší podíl populace pochopil, že v jejich zemi demokracie neexistuje a je jen závojem pro skutečné vládnutí.
Francie. Francouzi mají bohaté zkušenosti s otevřeným, prvoplánovým popíráním demokratických voleb. Šéf Mezinárodního měnového fondu francouzský socialista Dominique Strauss-Kahn se svým řízením tohoto měnového fondu znelíbil. Současně byl horkým favoritem v nadcházejících prezidentských volbách za socialistickou stranu, což bylo pro určité kruhy nepřijatelné. Při jeho návštěvě New Yorku v roce 2011 byl obviněn pokojskou ze sexuálního obtěžování. Po odstoupení z vedení Mezinárodního měnového fondu a rezignaci na kandidaturu na francouzského prezidenta pokojská stáhla obvinění.
Při prezidentských volbách ve Francii v roce 2017 byl favoritem kandidát za republikány François Fillon, což však bylo v rozporu se zájmy Bankovního domu Banque Rothschild & Cie, který si připravil svého kandidáta Emanuela Macrona. Proto zpravodajské služby opakovaně hledaly kompromitující materiály, které média opakovaně zveřejňovala s výhružkou trestního stíhání tak dlouho, až F. Fillona z voleb vytěsnily.
Emanuel Macron byl bankovním domem Banque Rothschild & Cie dosazen jako poradce premiéra a po dvou měsících byl jmenován ministrem. Pro následné volby po propadu preferencí vládnoucí socialistické strany E. Macron tuto stranu opustil a byla mu vytvořena vlastní strana, s kterou prezidentské volby vyhrál. Bez ohledu na vůli Francouzů vyjádřenou v parlamentních volbách E. Macron provádí svou politiku a vede Francii do záhuby.
Aktuálně hrozilo nebezpečí, že v příštích francouzských prezidentských volbách v roce 2027 bude zvolena Marine Le Penová, a proto byla v politickém, zinscenovaném procesu odsouzena. Rozsudek jí zakazuje kandidovat.
Rumunsko. V Rumunsku proběhlo první kolo prezidentských voleb, v nichž nečekaně, v rozporu s předvolebními výzkumy, zvítězil protivládní kandidát Călin Georgescu. Poražení kandidáti protestovali a vyvolali přezkoumání Ústavním soudem, který prohlásil volby za korektní a výsledek 1. kola voleb potvrdil. USA*, ale především Evropská komise, po zkušenostech z Gruzie již nespoléhaly na povolební barevnou revoluci a vytvořily bezprecedentní nátlak na zrušení voleb. Namísto argumentu, že se jim nelíbí kandidát, který je favoritem druhého kola voleb, argumentovaly, že na volby byl vykonáván ruský vliv. Po vyhlášení nových prezidentských voleb byl Călin Georgescu nejdříve zatčen a poté nebyla volební komisí přijata jeho kandidatura do květnových rumunských voleb. Po odvolání Ústavní soud zrušil rozhodnutí volební komise. Na podnět zpravodajské služby komise nikým nevolených úředníků se postavila proti justičnímu systému a rozhodnutí Ústavního soudu zrušila. Nikdo nezvolal: „Král je nahý“, ale v plné nahotě, na očích celému světu se odkryla podstata západní demokracie. Demokratické principy smí platit pouze, jestliže jde vše podle představ mocenské elity (kryptokracie).
Průzkum zjistil, že 26 % respondentů souhlasí s tvrzením: „Kdyby moje země měla schopného a efektivního vůdce, nenamítal bych proti omezování demokratických práv a absenci odpovědnosti za tyto činy vůči občanům.“ Proč je tak významná část Evropanů nespokojena s vůdci ve svých zemích?
O jakých demokratických právech mluvíme? Oblíbený pojem je totalita, kterou charakterizuje uplatňování moci z jednoho centra. Pro charakterizování systému je zde klíčový subjekt moci, disponující veškerou mocí. Subjekt moci je deklarovaný a transparentní.
Co když se však přesuneme ze subjektu moci k objektu, tedy k občanovi. Je pro občana podstatné, zda mocenský tlak na něho působí z jednoho centra či tlak jde z více míst? Podstatný pro něho je tlak či útlak a není tak podstatné, zda jde z jednoho místa či z více míst. Já bych takovýto systém definoval jako roztroušenou totalitu.
Teorie totality je podmíněna historicky, dobou svého vzniku. Za klíčovou postavu teorie totality je považována Hannah Arendtová, jejíž osobní historie se promítá do této teorie. Jako Židovka musela uprchnout do USA před nacismem z Německa, kde řadu let byl jejím milencem přesvědčený nacista M. Heidegger.
Její osobní historie a etnicko-náboženské zakotvení jako Židovky se zjevně či skrytě promítlo do imanentního zadání při budování teorie totality. Teorie mířila na nacismus. Druhá složka zadání vyplývala z její existence v USA, zemi soupeřící ve studené válce se SSSR. Tím byl dán výsledek; demokracie (západní státy) kontra totalita (nacismus, fašismus, sovětský politický systém). Teoretický model byl postaven tak, že nepostihl vychýlení Západu od demokracie vládnutím kapitálu, a tedy plutokracii. V sovětském politickém systému nemohl vládnout kapitál, a proto byl kapitál osvobozen od negativních konotací.
Zatímco teorie totality zachytila sebenepatrnější jevy v sovětském politickém systému, její nastavení umožňovalo západním státům konat cokoliv, aniž by bylo možné v rámci teoretického modelu totality tuto politiku postihnout. A tak Vietnam rovnou dvakrát (Francouzi a Američané) se musel bránit snaze o zotročení s miliony padlých, v Africe Belgičané rozpouštěli v kyselině africké osvobozenecké politiky, v Alžíru zemřelo při boji s Francií o suverenitu sto padesát tisíc Alžířanů a mučení Alžířanů bylo srovnatelné s mučením nacistických SS a SA. V Jižní Americe pod kontrolou americké CIA a za pomoci dovezených nacistů byly realizovány fašistické převraty, které nastolovaly fašistické režimy. V Iránu americká CIA ve spolupráci s britskou MI6 provedla převrat, kterým si zajistily iránskou ropu. A jak ukazuje Venezuela, podobně se chovají doposud. Ale nejsou totalitou, protože teoretický model byl nastaven tak, aby se kapitalistický imperialismus do této teorie nevešel.
Vůdci pro jednotlivé země či významné nadnárodní instituce jsou kryptokracií dosazováni, aby dobře plnili funkci loutek, byli dobře ovladatelní. Nejsou tam přeci proto, aby analyzovali, rozhodovali, ale aby plnili pokyny. Proto jsou vybíráni jedinci s handicapem, který je činí lépe ovladatelné. Alkoholici či feťáci (Havel, Walesa, Landsbergis), dementní osobnosti (Biden), devianti (Zelenský, hrající na estrádách penisem na klavír), vyškolení a závislí na kariéře předchozím působením v rothschildovském imperiu (Makron, Merz), zcela nevýznamné osobnosti bez politické zkušenosti, (Čaputová, Kiska) s kriminální minulostí (lichvář Kiska), s psychiatrickou diagnózou (Matovič, který se v parlamentu obhajoval z plagiátorství přiznáním, že mu diplomovou práci napsala kamarádka) a především jde o sociopaty s patologickou závislostí na penězích.
Myslíte si, že by výsledky průzkumu v České republice byly jiné?
Česká populace je rozložena do několika segmentů podle několika znaků:
Senioři mají osobní zkušenost z předchozího politického systému (socialismu). Jejich schopnost kriticky analyzovat společenskou realitu byla rozvíjena konfrontací komunistické propagandy s antikomunistickou propagandou (Hlas Ameriky, Svobodná Evropa, Svoboda …).
Oproti tomu populace bez osobní zkušenosti z předchozího politického systému a osobní konfrontace propagandy komunistické a antikomunistické. Formována drtivou propagandou médií a školstvím.
Segment populace s osobní zkušeností za socializmu v pozici členů KSČ, kteří se v devadesátých letech podíleli na likvidaci majetku v socialistickém vlastnictví. Tato sociální a politická skupina neměla a nemá žádné názory ani mravní a duchovní hodnoty. Jde jim pouze o osobní prospěch, a proto poplivávají sami sebe a svou minulost. Jsou to komunističtí antikomunisté (Pavel, Vondrák, Bek, Baxa, Mitrofanov, Šabata, Zuna, Mitrofanov, Babiš). Například Petr Pavel svou komunistickou a zpravodajskou kariéru omlouvá mladistvou hloupostí. Tehdy mu však bylo více než dvacet let a inteligence vrcholí po dvacátém roce. Pokud sám sebe charakterizuje na vrcholu své inteligence jako hlupáka, jak je to s jeho inteligencí nyní, dávno po vrcholu.
Tyto a další segmenty populace reagují odlišně na společenskou realitu a její vyjádření a odpovědi na otázky výzkumu mohou mít odlišný obsah. Navíc v závislosti na tom, kdo vlastní a ovládá výzkumnou agenturu, může být výzkum více či méně zmanipulován. Výsledky výzkumů je proto třeba brát s rezervou.
Většina zemí EU utrpěla škody na národním průmyslu kvůli politice Green Dealu, ceny energií v důsledku sankcí výrazně vzrostly. Navíc soud odmítl pokračovat ve vyšetřování žaloby Evropské komise proti Ursule von der Leyenové, která byla obviněna z korupce při zadávání veřejných zakázek na vakcíny proti covidu-19 v hodnotě 35 miliard eur. Evropský Akt o digitálních službách DSA zavedl přísnou cenzuru v řadě témat na sociálních sítích. Navzdory tomu se Evropská unie stále těší nejvyšší míře důvěry mezi občany (43 %). Jak si to lze vysvětlit?
Kryptokracie má nejen moc, ale také vlastní klíčová média, ovládá školství, justici a vědu. Názory populace jsou proto především otiskem propagandy a výpovědí o míře její úspěšnosti. Pokud navzdory propagandě se něco nepodaří, kryptokracie má další nástroje ke korekci. Když se nepodařilo schválit evropskou ústavu referendem ve státech Evropské unie, pod jiným názvem ji schválily parlamenty evropských zemí. A pokud se ani to někde nepodařilo, tak musel parlament hlasovat tak dlouho, až ústavu schválil.
Ceny energií dokládají absenci demokracie v Česku. Výrobní cena elektřiny v atomových elektrárnách je zlomkem ceny, kterou platí čeští odběratelé. Přitom elektrárny byly postaveny z jejich daní. Pokud by u nás byla demokracie, tak by se uplatnila vůle lidu, a vůli lidu určitě nejsou absurdně přemrštěné ceny energie. Proto vliv občana, vůle lidu v našem politickém systému je nulový a o cenách energie rozhodují oligarchové a jejich politici.
Evropský Akt o digitálních službách DSA je dalším krokem k totalitě v Evropské unii. Je přímo symbolické, že Věra Jourová, která byla klíčovou evropskou komisařkou, v likvidaci svobody slova a nastolování cenzury, po odchodu z Evropské komise jako prorektorka Univerzity Karlovy a poradkyně Petra Pavla, dává do pořádku svobodu slova a cenzuru v prostředí dříve akademické svobody.
Cílem kryptokracie je nemyslící občan, přejímající obsah předávaný médii. Potom 43 % důvěřujících Evropské unii je ještě poměrně nízké číslo. U nás je šokující, jak za 35 let pokročila debilizace, despiritualizace a dekultivace populace.
Populace není homogenní a mimo jiné probíhají dva protikladné trendy. Realizuje se masový společenský proces této debilizace a současně probíhá na marginálním segmentu populace proces intelektuálního, duchovního a národního obrození. Jedinci a malé skupiny tohoto zaměření spolupracují prostřednictvím internetu, a proto kryptokracie a Evropská unie usilují o digitální cenzuru a kontrolu.
Tématy, která se prolínají vašimi otázkami, se komplexně a do hloubky zabývám v mé nové publikaci Člověk a realita. Společnost, moc a spiritualita v 21.století.
Knihu je možné si objednat na adrese
https://www.zakazanevzdelani.cz/titul/Clovek-a-realita-Spolecnost-moc-a-spiritualita-ve-21-stoleti/
*Americká administrativa Donalda Trumpa se ústy Elona Muska od nedemokratického charakteru rumunských prezidentských voleb distancovala.
Děkujeme za rozhovor!
