https://42tcen.com/index.php/entry/stan-nabizi-smrt-jako-levnou-alternativu-to-uz-neni-soucit-ale-ekonomicky-cynismus-rika-redova
STAN nabízí smrt jako levnou alternativu. To už není soucit, ale ekonomický cynismus, říká Rédová
STAN nabízí smrt jako levnou alternativu. To už není soucit, ale ekonomický cynismus, říká Rédová
Zdravotní sestra a zástupkyně JMK Petra Rédová (STAČILO!) zhodnotila záměr STANu legalizovat eutanázii. „Pokud tento návrh pochází od vlády, k... - 20.05.2025, 42TČen
2025-05-20T02:30:05
2025-05-20T02:40:44
Zdravotnictví
Parlamentní volby 2025
Stačilo!
Petra Rédová
/html/head/meta[@name='og:title']/@content
/html/head/meta[@name='og:description']/@content
https://42tcen.com/files/entries/Redova.png
Hnutí STAN chce navrhnout novelu zákona, umožňující lékařské ukončení života na vlastní žádost. Tímto zákonem chtějí dosáhnout „rozvoje paliativní péče pro klidné a důstojné dožití”. Co si o tomto „dobrém úmyslu” vládní strany myslíte? Jde podle Vás o obzvláště cynický krok vůči již okradeným důchodcům? Zákon o eutanazii – zabalený do líbivého hesla „důstojného dožití” může na první pohled znít jako akt lidskosti. Ale když jej navrhuje právě ta vláda, která systematicky selhává v péči o seniory, o bezmocné, o dlouhodobě nemocné, nelze nevnímat velmi znepokojivý podtón. Tato vláda totiž nejprve osekala důchodcům reálné příjmy, zvýšila jim náklady na bydlení, léky i základní potraviny, omezila dostupnost zdravotní péče, a teď jim, jakoby z milosti, nabízí „klidný odchod”. Neinvestuje do dostupné paliativní péče, do mobilních hospiců, do podpory pečujících rodin. Místo toho nabízí smrt jako levnou alternativu. A to už není soucit, to je ekonomický cynismus. Z legalizace eutanazie se tak může velmi rychle stát „řešení“ pro ty, na které stát zcela rezignoval. Pro osamělé seniory, kteří nechtějí být „na obtíž“, pro lidi bez dostatečného zázemí. Co když eutanazie nebude svobodnou volbou, ale poslední možností v systému, který už nenabízí důstojný život? Eutanazie je nesmírně citlivé a složité téma, které si zaslouží seriózní, mezioborovou diskusi – lékařů, psychologů, etiků, duchovních, právníků i veřejnosti. Rozhodně to není téma, které by mělo být zneužíváno v předvolební kampani. Takže ano – pokud tento návrh pochází od vlády, která neumí zajistit důstojné žití, pak jeho nabídka „důstojného umírání“ působí jako urážka a výsměch. Kvůli nedostatečným dotacím ztroskotal plán ministra Válka, týkající se linky na balení hotových tablet antibiotik. Ministerstvo se žádostí o výjimku v Bruselu neuspělo. Původně měla tato linka vyřešit otázku závislosti na dodávkách části léků z Asie. Nakolik mohl tento projekt české farmacii prospět? Projekt balicí linky na hotové tablety antibiotik mohl pro českou farmacii představovat významný krok směrem k obnovení alespoň částečné soběstačnosti a snížení závislosti na dovozu z Asie, zejména z Číny a Indie, kde se vyrábí velká část surovin i hotových léčiv. Pokud by se podařilo projekt realizovat, přinesl by několik konkrétních přínosů: posílení lékové soběstačnosti – vytvoření takové linky by Česku umožnilo alespoň částečně kontrolovat finální fázi výroby léků. I když by se účinné látky dál dovážely (např. z Indie nebo Číny), schopnost balit tablety a distribuovat doma by znamenala větší manévrovací prostor v krizích, jako byla covidová pandemie nebo energetická krize. Zrychlení distribuce při výpadcích – při problémech s dovozem hotových balení by linka umožnila rychlé přebalení dovážených surovin a jejich uvedení na trh bez nutnosti čekat na zahraniční firmy. V případě antibiotik (klíčových léků) je každé zpoždění rizikem. Podpora domácí farmaceutické výroby – taková linka by mohla být zárodkem širší infrastruktury, která by časem mohla přerůst ve výrobu i dalších typů léků. Vytvořila by pracovní místa, zvýšila technologické know-how a přilákala další investice do českého farmaceutického sektoru. Geopolitické hledisko – pandemie i válka na Ukrajině ukázaly, jak křehké jsou globální dodavatelské řetězce. Projekt linky byl pokusem reagovat na strategické riziko a jeho ztroskotání kvůli evropské byrokracii nebo nedostatku dotací může být vnímáno jako selhání politické odvahy a vize. Projekt mohl být důležitým krokem k obnovení kontroly nad výrobou esenciálních léků. Jeho ztroskotání ukazuje na hlubší problém, a to dlouhodobé podfinancování zdravotnictví, nepružnost dotační politiky a absenci skutečné strategie lékové bezpečnosti. V časech, kdy EU hovoří o posilování autonomie, je paradoxní, že takový projekt neprošel. Ale když vidím, jak je EU posedlá Ukrajinou a zase Ukrajinou, tak mne to nepřekvapuje. I samotný Válek dává více energie do Ukrajiny než do České republiky, takže výsledek jednání jsme mohli předpokládat. Martin Engel ze Svazu českých lékařů upozornil na arogantní jednání vlády ve věci navýšení platů zdravotníkům v minulém roce. Vládní návrh nakonec činil pouze 1,2% růst finančních prostředků pro nemocnice oproti předchozímu roku. Čím vysvětlujete přehlížení potřeb českých lékařů ze strany vlády? Přehlížení potřeb českých lékařů ze strany vlády lze vysvětlit několika faktory: 1. Politická strategie šetření na nesprávném místě: Vláda se často odvolává na potřebu fiskální odpovědnosti, ale místo snižování výdajů v oblastech, jako jsou předražené zakázky, PR kampaně nebo zahraniční závazky, krátí rozpočet tam, kde to nejvíc bolí, a to ve zdravotnictví, školství nebo sociálních službách. 2. Podcenění postavení zdravotníků: Navzdory tomu, že lékaři i sestry sehráli klíčovou roli během pandemie, vláda jejich práci často vnímá jako „samozřejmost“, jakési veřejné poslání, které nepotřebuje adekvátní ocenění. Takový přístup je nejen neuctivý, ale i nebezpečný pro budoucnost zdravotního systému. 3. Sázka na rozdrobenost profesní solidarity: Vlády často spoléhají na to, že lékaři jako jednotlivci nebudou stávkovat nebo se masově bránit, protože cítí odpovědnost vůči pacientům. Tento morální závazek však nesmí být zneužíván jako důvod k ignorování jejich legitimních požadavků. 4. Neochota k dialogu a nedostatek odborné kompetence: Zdravotnictví vedou nebo o něm rozhodují lidé, kteří mnohdy nemají přímou zkušenost z praxe a nevnímají realitu nemocnic. Výsledkem je arogance moci a ignorování doporučení odborných skupin. 5. Politický kalkul a mediální hra: Zatímco vláda vydává miliony na vlastní image a PR, lékaři a sestry se stávají rukojmími rozpočtových šachů. Oprávněné požadavky zdravotníků jsou pak veřejnosti prezentovány jako „nátlak” či „nevděk”. S klidem mohu říci, že přehlížení zdravotníků je důsledkem kombinace cynismu, špatného hospodaření a neschopnosti politicky ocenit to, co nelze snadno měřit tabulkami, jako je důstojnost, kvalita péče a lidské nasazení. V minulém roce byly protesty lékařských odborů zrušeny kvůli povodním na Moravě. Chystají se zdravotnické odbory v dohledné době pořádat protestní akce? V současné době zdravotnické odbory v České republice neplánují žádné protestní akce. Ačkoli v minulém roce byly protesty lékařských odborů zrušeny kvůli povodním na Moravě, aktuálně odbory vyčkávají na výsledky jednání s politickými stranami a novou vládou. Některé jejich požadavky, například zvýšení platů, byly částečně splněny, ale jiné, jako zákon o odměňování zdravotníků, zůstávají nevyřešeny. Odbory tedy nevylučují budoucí protesty, pokud nedojde k naplnění jejich požadavků. Mohla byste přiblížit, jaký program v oblasti zdravotnictví má hnutí STAČILO? Čím je podle Vás potřeba začít? Program hnutí STAČILO v oblasti zdravotnictví vychází z přesvědčení, že zdraví není byznys, ale základní právo každého člověka. Zdravotnictví má sloužit lidem, ne farmaceutickým firmám nebo zájmům politických lobbistů. Co chceme: Zpět k lidskosti a odbornosti – chceme vrátit do zdravotnictví úctu k pacientům i zdravotníkům. Lékař ani sestra nesmějí být vyhořelými úředníky a pacient jen rodné číslo v systému. Zásadní personální stabilizaci – nestačí jen sliby. Je třeba férové ohodnocení práce zdravotníků, zlepšení pracovních podmínek a návrat motivace zůstat ve službě v Česku. Zkušeností, jak ztrácíme sestry i lékaře do zahraničí, máme dost. Obnova dostupnosti péče – malé nemocnice, pohotovosti, zubaři, praktičtí lékaři – v řadě míst mizí nebo jsou nedostupní. To musí skončit. Zdravotní péče má být dostupná v každém regionu, nejen ve velkých městech. Léčba, ne jen výkony. Odmítáme tabulkový systém, který nutí lékaře „dělat body” místo toho, aby skutečně léčili. Chceme zdravotnictví, kde je pacient člověk, ne položka v účtu. Průhledné nakládání s penězi ve zdravotnictví. Je nutné provést audit pojišťoven, smluvních vztahů, nákupů a dotací. Kdo tuneluje zdraví národa, musí nést odpovědnost. S čím začít? Začít je třeba návratem důvěry mezi pacientem a lékařem, mezi sestrou a vedením, mezi občanem a státem. A ta důvěra nevznikne zákonem, musí se obnovit činy: zrušením zbytečných nařízení, podporou praktických lékařů a ambulancí, ukončením experimentů na lidech, jak jsme viděli za covidu, a hlavně – nasloucháním těm, kdo ve zdravotnictví pracují každý den. To je náš začátek. Zdravotnictví patří lidem, ne systému. Prostě STAČILO!Děkujeme za rozhovor.
42TČen
nect24.cz@gmail.com
+420792887302
122
60
2025
42TČen
nect24.cz@gmail.com
+420792887302
122
60
42TČen
nect24.cz@gmail.com
+420792887302
122
60

STAN nabízí smrt jako levnou alternativu. To už není soucit, ale ekonomický cynismus, říká Rédová

Petra Rédová  - 42TČen
© www.stacilo.cz
Zdravotní sestra a zástupkyně JMK Petra Rédová (STAČILO!) zhodnotila záměr STANu legalizovat eutanázii. „Pokud tento návrh pochází od vlády, která neumí zajistit důstojné žití, pak jeho nabídka ‚důstojného umírání‘ působí jako urážka,“ řekla pro neČT24. Také uvedla plán STAČILO! pro zdravotnictví.

Hnutí STAN chce navrhnout novelu zákona, umožňující lékařské ukončení života na vlastní žádost. Tímto zákonem chtějí dosáhnout „rozvoje paliativní péče pro klidné a důstojné dožití”. Co si o tomto „dobrém úmyslu” vládní strany myslíte? Jde podle Vás o obzvláště cynický krok vůči již okradeným důchodcům?

Zákon o eutanazii – zabalený do líbivého hesla „důstojného dožití” může na první pohled znít jako akt lidskosti. Ale když jej navrhuje právě ta vláda, která systematicky selhává v péči o seniory, o bezmocné, o dlouhodobě nemocné, nelze nevnímat velmi znepokojivý podtón. Tato vláda totiž nejprve osekala důchodcům reálné příjmy, zvýšila jim náklady na bydlení, léky i základní potraviny, omezila dostupnost zdravotní péče, a teď jim, jakoby z milosti, nabízí „klidný odchod”. Neinvestuje do dostupné paliativní péče, do mobilních hospiců, do podpory pečujících rodin. Místo toho nabízí smrt jako levnou alternativu. A to už není soucit, to je ekonomický cynismus. Z legalizace eutanazie se tak může velmi rychle stát „řešení“ pro ty, na které stát zcela rezignoval. Pro osamělé seniory, kteří nechtějí být „na obtíž“, pro lidi bez dostatečného zázemí.

Co když eutanazie nebude svobodnou volbou, ale poslední možností v systému, který už nenabízí důstojný život? Eutanazie je nesmírně citlivé a složité téma, které si zaslouží seriózní, mezioborovou diskusi – lékařů, psychologů, etiků, duchovních, právníků i veřejnosti. Rozhodně to není téma, které by mělo být zneužíváno v předvolební kampani. Takže ano – pokud tento návrh pochází od vlády, která neumí zajistit důstojné žití, pak jeho nabídka „důstojného umírání“ působí jako urážka a výsměch.

Kvůli nedostatečným dotacím ztroskotal plán ministra Válka, týkající se linky na balení hotových tablet antibiotik. Ministerstvo se žádostí o výjimku v Bruselu neuspělo. Původně měla tato linka vyřešit otázku závislosti na dodávkách části léků z Asie. Nakolik mohl tento projekt české farmacii prospět?

Projekt balicí linky na hotové tablety antibiotik mohl pro českou farmacii představovat významný krok směrem k obnovení alespoň částečné soběstačnosti a snížení závislosti na dovozu z Asie, zejména z Číny a Indie, kde se vyrábí velká část surovin i hotových léčiv. Pokud by se podařilo projekt realizovat, přinesl by několik konkrétních přínosů: posílení lékové soběstačnosti – vytvoření takové linky by Česku umožnilo alespoň částečně kontrolovat finální fázi výroby léků. I když by se účinné látky dál dovážely (např. z Indie nebo Číny), schopnost balit tablety a distribuovat doma by znamenala větší manévrovací prostor v krizích, jako byla covidová pandemie nebo energetická krize. Zrychlení distribuce při výpadcích – při problémech s dovozem hotových balení by linka umožnila rychlé přebalení dovážených surovin a jejich uvedení na trh bez nutnosti čekat na zahraniční firmy. V případě antibiotik (klíčových léků) je každé zpoždění rizikem. Podpora domácí farmaceutické výroby – taková linka by mohla být zárodkem širší infrastruktury, která by časem mohla přerůst ve výrobu i dalších typů léků. Vytvořila by pracovní místa, zvýšila technologické know-how a přilákala další investice do českého farmaceutického sektoru. Geopolitické hledisko – pandemie i válka na Ukrajině ukázaly, jak křehké jsou globální dodavatelské řetězce. Projekt linky byl pokusem reagovat na strategické riziko a jeho ztroskotání kvůli evropské byrokracii nebo nedostatku dotací může být vnímáno jako selhání politické odvahy a vize.

Projekt mohl být důležitým krokem k obnovení kontroly nad výrobou esenciálních léků. Jeho ztroskotání ukazuje na hlubší problém, a to dlouhodobé podfinancování zdravotnictví, nepružnost dotační politiky a absenci skutečné strategie lékové bezpečnosti. V časech, kdy EU hovoří o posilování autonomie, je paradoxní, že takový projekt neprošel. Ale když vidím, jak je EU posedlá Ukrajinou a zase Ukrajinou, tak mne to nepřekvapuje. I samotný Válek dává více energie do Ukrajiny než do České republiky, takže výsledek jednání jsme mohli předpokládat.

Martin Engel ze Svazu českých lékařů upozornil na arogantní jednání vlády ve věci navýšení platů zdravotníkům v minulém roce. Vládní návrh nakonec činil pouze 1,2% růst finančních prostředků pro nemocnice oproti předchozímu roku. Čím vysvětlujete přehlížení potřeb českých lékařů ze strany vlády?

Přehlížení potřeb českých lékařů ze strany vlády lze vysvětlit několika faktory:

1. Politická strategie šetření na nesprávném místě: Vláda se často odvolává na potřebu fiskální odpovědnosti, ale místo snižování výdajů v oblastech, jako jsou předražené zakázky, PR kampaně nebo zahraniční závazky, krátí rozpočet tam, kde to nejvíc bolí, a to ve zdravotnictví, školství nebo sociálních službách.

2. Podcenění postavení zdravotníků: Navzdory tomu, že lékaři i sestry sehráli klíčovou roli během pandemie, vláda jejich práci často vnímá jako „samozřejmost“, jakési veřejné poslání, které nepotřebuje adekvátní ocenění. Takový přístup je nejen neuctivý, ale i nebezpečný pro budoucnost zdravotního systému.

3. Sázka na rozdrobenost profesní solidarity: Vlády často spoléhají na to, že lékaři jako jednotlivci nebudou stávkovat nebo se masově bránit, protože cítí odpovědnost vůči pacientům. Tento morální závazek však nesmí být zneužíván jako důvod k ignorování jejich legitimních požadavků.

4. Neochota k dialogu a nedostatek odborné kompetence: Zdravotnictví vedou nebo o něm rozhodují lidé, kteří mnohdy nemají přímou zkušenost z praxe a nevnímají realitu nemocnic. Výsledkem je arogance moci a ignorování doporučení odborných skupin.

5. Politický kalkul a mediální hra: Zatímco vláda vydává miliony na vlastní image a PR, lékaři a sestry se stávají rukojmími rozpočtových šachů. Oprávněné požadavky zdravotníků jsou pak veřejnosti prezentovány jako „nátlak” či „nevděk”.

S klidem mohu říci, že přehlížení zdravotníků je důsledkem kombinace cynismu, špatného hospodaření a neschopnosti politicky ocenit to, co nelze snadno měřit tabulkami, jako je důstojnost, kvalita péče a lidské nasazení.

V minulém roce byly protesty lékařských odborů zrušeny kvůli povodním na Moravě. Chystají se zdravotnické odbory v dohledné době pořádat protestní akce?

V současné době zdravotnické odbory v České republice neplánují žádné protestní akce. Ačkoli v minulém roce byly protesty lékařských odborů zrušeny kvůli povodním na Moravě, aktuálně odbory vyčkávají na výsledky jednání s politickými stranami a novou vládou. Některé jejich požadavky, například zvýšení platů, byly částečně splněny, ale jiné, jako zákon o odměňování zdravotníků, zůstávají nevyřešeny. Odbory tedy nevylučují budoucí protesty, pokud nedojde k naplnění jejich požadavků.

Mohla byste přiblížit, jaký program v oblasti zdravotnictví má hnutí STAČILO? Čím je podle Vás potřeba začít?

Program hnutí STAČILO v oblasti zdravotnictví vychází z přesvědčení, že zdraví není byznys, ale základní právo každého člověka. Zdravotnictví má sloužit lidem, ne farmaceutickým firmám nebo zájmům politických lobbistů.

Co chceme: Zpět k lidskosti a odbornosti – chceme vrátit do zdravotnictví úctu k pacientům i zdravotníkům. Lékař ani sestra nesmějí být vyhořelými úředníky a pacient jen rodné číslo v systému. Zásadní personální stabilizaci – nestačí jen sliby. Je třeba férové ohodnocení práce zdravotníků, zlepšení pracovních podmínek a návrat motivace zůstat ve službě v Česku. Zkušeností, jak ztrácíme sestry i lékaře do zahraničí, máme dost. Obnova dostupnosti péče – malé nemocnice, pohotovosti, zubaři, praktičtí lékaři – v řadě míst mizí nebo jsou nedostupní. To musí skončit. Zdravotní péče má být dostupná v každém regionu, nejen ve velkých městech. Léčba, ne jen výkony.

Odmítáme tabulkový systém, který nutí lékaře „dělat body” místo toho, aby skutečně léčili. Chceme zdravotnictví, kde je pacient člověk, ne položka v účtu. Průhledné nakládání s penězi ve zdravotnictví. Je nutné provést audit pojišťoven, smluvních vztahů, nákupů a dotací. Kdo tuneluje zdraví národa, musí nést odpovědnost.

S čím začít? Začít je třeba návratem důvěry mezi pacientem a lékařem, mezi sestrou a vedením, mezi občanem a státem. A ta důvěra nevznikne zákonem, musí se obnovit činy: zrušením zbytečných nařízení, podporou praktických lékařů a ambulancí, ukončením experimentů na lidech, jak jsme viděli za covidu, a hlavně – nasloucháním těm, kdo ve zdravotnictví pracují každý den. To je náš začátek. Zdravotnictví patří lidem, ne systému. Prostě STAČILO!

Děkujeme za rozhovor.