Vrabel: Z České republiky se stává sdílená země, kde se Češi necítí doma
Ladislav Vrabel: Včera jsem byl na letišti v Praze a sledoval jsem poslední let Českých aerolinií. Jako pilotovi mi samozřejmě bylo líto, že české barvy s českým názvem již v civilním letectví nebudou lítat skrze mraky nasáklé různými kovy, ale v zásadě nejde o jen letadla na obloze, ale o to, že se celá Česká republika i se svými českými občany rozpouští v globalistickém modelu nové korporátně-techno-feudalistické společnosti.
Tradiční české zvyklosti odkazované přes generace mizí v novém náboženství globalistického člověka v rovnosti všech sexuálních úchylek, tradiční jídelníček zdravě vypadajících Čechů odchází s obezitou produkovanou globalistickými polotovary z příměsí červů ve výkrmnách s hezkým logem a ani mysli ani těla českých občanů nemá před globalizací kdo chránit, protože naše elity vesměs chtějí patřit do lepší společnosti lepších lidí z toho „vyspělého Západu“ a po pár petrodolarů prodají vlastní děti.
V celém světě se dnes válčí válka mezi patriotismem a globalismem. U nás v České republice to lidé stále nedokáží pochopit a bojují proti Fialovi. A tak musíme znovu a znovu vysvětlovat a ukazovat lidem rozdíl mezi samostatností - suverenitou vs područím až neexistencí.
O samostatnosti vs globalizaci bychom mohli mluvit hodiny, ale v zásadě jde o zájem a o peníze. Globalisté chtějí Českou republiku vysávat jako zdroj peněz, práce a surovin. Patrioti chtějí budovat svojí zemi nezávislou, protože myslí nikoliv na zájem zahraničních fyzických a právnických osob, ale na zájem českých občanů a firem, a proto potřebují suverenitu. Aby mohli dělat rozhodnutí přinášející peníze nikoliv globalistům, ale občanům země. Globalisté zisky vyvádějí z ČR, patrioti budují bohatější Českou republiku a její občany. Globalisté mají na prvním místě své nadnárodní podniky a Čechy klidně i zadluží, jen aby měli profit, patrioti oproti tomu mají na prvním místě Českou republiku a její občany, a proto bojují o samostatnost.
Neztratila dle Vás dnešní Česká republika ty hodnoty, na kterých bylo založeno samostatné Československo?
Doba se hodně změnila. Dnes to vypadá jinak úplně všude. I Káthmándú v Himalájích. V době založení Československa neexistovalo, dnes je to moderní velkoměsto. Zglobalizované. Oproti tomu třeba Thimphu v sousedním Bhútánu také prošlo technologickým vývojem, ale zachovalo si tradiční hodnoty. V Bhútánu mají ministerstvo štěstí, a přestože nastolili parlamentní demokracii, stále jsou tam na prvním místě lidé a jejich dobrý život.
Současná Česká republika má spoustu stejného s prvorepublikovým Československem. Ten historický boj o nadvládu nad Čechy, Moravany, Slezany a Slováky vs boj o suverenitu. Právě teď vlastenci docela prohrávají, a proto jsme ekonomicky „odrbávaní“, ale co bych řekl, že je jinak, je ten přístup k zemi, kde žijeme. Myslím, že dřív si lidé své země více vážili. Ať už žili pod Habsburky, pod Němci či pod komunisty, vždycky se tak nějak o tu zemi starali a cítili se v ní doma. Teď se z České republiky tak trochu stává země sdílená, země, kde se Češi necítí doma. Všechnu tu starost o naší zemi jsme většinou nechali úřadům, nebo někomu jinému a nestaráme se o to, jakou jí předáme potomkům. A pak se cítíme, jako v cizí zemi.
Největší škodu, kterou napáchal kapitalismus, je to zatomizovaní lidí. Občané se obvykle starají jen o své dobro, maximálně o dobro své rodiny a ten veřejný prostor je země nikoho. Bohužel proto se pak tak cítíme - vykořenění, nestabilní, nesví a neuvolnění. Dříve lidé byli doma pořád.
Styděl by se Masaryk za dnešní vládni garnituru?
Masaryk by se styděl, Čapek by je odryl jako posluhovače cizí moci a Kryl by jimi pohrdal. Ale nebojte. Teď už Fiala oznámil, že jeho opozicí je Babiš, takže nespokojení už mají určeno přímo Fialou, koho mají volit. Všechno, co udělal špatně ve vládě Andrej, je zapomenuto a oprátka se bude brzy zase slavnostně utahovat.
Následně, za pár let, se zase budeme stydět za Babiše, ale také za ostatní, které dnes vidíme jako alternativu.
Co byste popřál čtenářům v podvečer státního svátku?
Pohodu. Když si člověk uvědomí, že tady za pár desítek let nikdo z nás nebude, je to taková úleva. Člověk se tolik nemusí trápit, když si uvědomí, že jednoho stejně bude muset odejít a nechat tady peněženku. Na druhou stranu bych také lidem k té pohodě přál čistou mysl, schopnost vidět a vyhodnocovat, a hlavně bych všem přál odvahu. Té je dnes třeba jako soli. Odvahu říkat věci tak, jak jsou. Odvahu postavit se a prát se o svět, ve kterém žijeme. Za chvíli ho budeme předávat našim dětem, tak abychom se pak cítili tak, že jsme se snažili jim ho předat v co nejlepším stavu.
Děkujeme za rozhovor!
